„Asi každého láká vrátit se do minulosti. Staré motorky pro mě znamenají časovou nostalgii. Když jsem si koupil první Jawu, začali mi s ní pomáhat otec a strýc. Teď už starým motorkám fandí celá rodina. Máme doma většinou Jawy, například Pérák 350 z roku 1952, speciál 175 z roku 1937, Pérák originál Janeček z roku 1948, Robot 1939 a další. Nejvíc mě zajímají třicátá a těsně poválečná léta,“ říká mladík o svém neobvyklém koníčku.
Nejvíce si cení stroje, který si pořídil jako první, a to Jawy Péráku z roku 1950. Do posledního šroubečku ji obnovil do původního stavu. „Koupil jsem ji jako vrak ve velmi špatném stavu za osm tisíc korun. Renovace trvala s přestávkami skoro dva roky. Protože se jedná o luxusní verzi vyváženou do Anglie, sehnal jsem si i originální anglický štítek a tachometr v mílích,“ může se pochlubit Kudínek, který jako vyučený automechanik má ke strojům blízko.
„Rád bych si koupil i oldmobil, ale je to nejen otázka peněz, auta totiž potřebují také víc času,“ svěřuje se mladík.
Svůj pérák pořádně provětrá jen na různých srazech veteránů. „Jezdit na staré motorce civilně se mi zdá škoda. Radši ji šetřím na společné výjezdy. Rád se vždycky podívám do Habrovan nebo Nemojan, kde je veliká koncentrace veteránů. Já sám nejsem členem žádného motoklubu, ale vážně uvažuji, že se k nim přidám,“ tvrdí Kudínek.
Například v Nemojanech existuje Motovet, ve kterém je registrováno osmnáct motoristů, v Habrovanech se zase čtrnáct sdružilo do spolku Přátelé historických vozidel. Většinou se jedná o majitele motorek, kteří v převážné míře vlastní Jawy. Občas se v jejich sbírkách najde také vzácnost jako třeba Rudge či Puch. Oldmobily, jako například velorexy, se už objevují méně obvykle.
