Na své motokrosové závody Pecina vzpomíná rád. „Jakmile jsem na startu uslyšel vrčení motoru, byl jsem jako v transu. Je to neskutečný adrenalin, myslíte jen na závod,“ popisuje muž z Klobouček.
Celkem soutěžil pět let. „Nejprve jsem jezdil motokros, poté s kamarádem na sidekáře. Já jsem řídil, on nás vyvažoval,“ vzpomíná.
V sérii každoročních závodů se jednou umístili na druhém místě, celkově pak byli pátí. „To je můj největší úspěch,“ dodává.
Rád se na motorce provětrá, ale více ho to táhne do dílny. „Když jsem byl mladší, tak jsem celé noci trávil v dílně. Poslouchal jsem Deep Purple a zkoumal moje stroje,“ vypráví bývalý závodník.
„Dneska k tomu kluci nemají takový vztah. Koupí si novou motorku, ale nic na ní neudělají, nepoznají ji. Maximálně ji zavezou do servisu,“ podotýká.
Přestože Pecinu trápí bolavá záda, vyjížďky na francouzské motobécane z roku 1928 se nevzdá. „Opravuji ji už dva roky, je to jediná závodní motorka tohoto typu v republice,“ říká.
Veteráni jsou jeho oblíbené stroje. „Když je nastartuji, tak vidím, jak vítěz dostává věnec. Opravuji staré motorky, abych jim vdechl život,“ vysvětluje Pecina.
V dílně mu stojí ještě jeden veterán, anglická motorka ze sedmdesátých let. Dodává, že kdysi měl i choppera.
Většinu náhradních dílů Pecina získal díky své intuici. „Jedu kolem staré stodoly a prostě vím, že uvnitř mají super motorku nebo díl, který potřebuji. Zní to směšně, ale skoro vždycky, když zaklepu na dveře, tak si odtud něco odnesu,“ směje se Pecina.
Nyní se Pecina vydává na silnici v anglickém fialovém kabrioletu. „Auto ocenila i má žena. Na první vyjížďce mi řekla, že by se mnou jela i na konec světa,“ usmívá se Pecina.
Díky autu spolu tráví více času. „Myslím, že nás to hodně sblížilo. Koupili jsme si i dobové oblečení,“ říká Pecina a ukazuje své pumpky a vestu.
MARTINA MORESOVÁ
