Z reproduktorů tepe hudba Red Hot Chili Peppers, kterou tu a tam podbarvuje bublání chopperů nebo zavytí silného motoru silniční Yamahy. Všude kolem lidé všech generací v typickém oblečení, často v tričkách s rozevlátými nápisy jmen metalových kapel a křivácích. A taky tu nechybí pivo. Spíš moře piva v půllitrech, bečkách, lahvích nebo břiších žíznivců. Nikdo nemůže být ani vteřinu na pochybách, že je na motorkářském srazu. A ne ledajakém. Ten holubický se jmenuje Kanálova stoka a má už nějakou tradici.

Reportáž

„Letošní třináctý ročník jsme odstartovali v pátek třináctého ve třináct hodin. Pověrčiví nejsme a nic se nestalo. Kromě pár drobných šarvátek, které jsme hned vyřešili,“ říká jeden ze tří hlavních organizátorů akce Tomáš Juřena.

Sympaťákovi z Prostějova ale nikdo neřekne jinak než Alf. Sám se mi s úsměvem svěřuje, že jeho pravé jméno zná jen málokdo.

Podle něj jsou na holubickém srazu asi dvě tisícovky lidí. Při pohledu na spousty motorek, aut a stanové městečko mu věřím.„Přihlásilo se patnáct aut do soutěže crash cars, spousta kapel. Podařilo se nám zajistit třeba Visací zámek, Arakain,“ jmenuje hlavní lákadla akce Juřena.

Program je ovšem ještě mnohem bohatší, nechybí přetahování lanem, pití piva na čas, lechtivá soutěž mokré tričko a podobně.

Série dalších klání právě začíná. Potetovaný hlavní organizátor Kanál svolává odvážlivce k pódiu. Jejich úkolem je najít se zavázanýma očima svou motorku a nastartovat ji. Na čas.

Publikum při zvláštní hře na slepou bábu nezůstává chladné a soutěžícím radí. A ne vždy zrovna pravdivě. Takže mnozí tápou a místo motorky končí na reprobednách. Všem se ale nakonec podařilo svého miláčka „nakopnout“ a vítězové si odnášejí zajímavé ceny.

A rozjíždí se další soutěž, která zajímá hlavně pány. O největší poprsí. „Holky, nebojte se a pojďte k pódiu. Prsa měřím osobně. Nesahám, leda hladím, jsem něžný,“ láká příslušnice něžného pohlaví obdařené přírodou či plastickým chirurgem Kanál.

Jeho výzva se ovšem celkem míjí účinkem. Čtyři adeptky na holubickou Pamelu Anderson se nakonec přece jen přihlásily, ale až po dlouhém přemlouvání. Vítězí ta nejkorpulentnější, podle mého soudu ovšem nikoliv nejkrásnější.

Pásmo klání pokračuje hledáním muže s nějvětším pivním břichem. Zájemců je nyní podstatně víc než v předešlém případě, jeden dobře vybavený mladík míří okamžitě k pódiu. „Sto pětatřicet centimetrů, nastavil jsi fakt slušný standard,“ chválí ho po změření obvodu pasu Kanál. Brzy ovšem přicházejí borci s pupky podstatně většího kalibru. Raději schovávám fotoaparát, protože už opravdu přestává jít o estetickou záležitost.

Návštěvníci se ovšem dobře baví. „Je to tu super, jezdím sem na motorce už od roku 2003. Hned poprvé se nám tu moc líbilo, takže si to žádný rok nenecháme ujít,“ svěřuje se třeba Libor Machálek z Nesovic.

Ten už ale pomalu s ostatními startuje svůj stroj, protože začíná spanilá jízda motorkářů po okolí. Akce ani pak zdaleka nekončí, organizátoři nenechají lidi v klidu a neustále jim nabízí nové porce zábavy.

„Nechceme, aby se ti lidi hned od rána ožírali, musíme je pobavit,“ vysvětluje bez příkras Juřena.

Za tím vším je ovšem dřina. Organizace Kanálovy stoky začíná nejméně půl roku před samotnou akcí. „Nevyděláme na tom ani korunu, zatím nás to prostě baví. Hlavní věc je prostě počasí. Hlavně že nepršelo,“ uleví si Juřena.

Rychle se loučí a mizí za svými pořadatelskými povinnostmi. Nepochybuju o tom, že příští rok se taky díky jeho úsilí budou Holubice opět po dva dny hemžit auty a motorkami.

Kanálova stoka začala jako oslava narozenin Aleše Bajera, po jehož přezdívce dostala nakonec své jméno. Postupně se z ní stal velký motorkářský sraz s dlouhou tradicí.