Na kytaru hraje od svých sedmi let. Po dalších sedmi letech vyzkoušel baskytaru, která ho uchvátila. „Je to víceméně stejný nástroj, jenom je u něj zapotřebí jiné myšlení. Člověk si s baskytarou vyhraje trochu jinak. Třeba na akustiku hraji doteď ve Slavkově každou sobotu na svatbách," vysvětluje energický kytarista.

Dříve se přitom věnoval asi pět let basketbalu a navštěvoval výtvarnou výchovu na základní umělecké škole. Nakonec u něj přeci jen zvítězila muzika, které se od té doby věnuje naplno.

První a nejcennější kapelou pro něj byla skupina Thief, kterou založil se svým bratrem Tomášem. Ta momentálně nefunguje kvůli odchodu zpěváků. Nejvíc mu ale v této době sedí Arch of Hell, které dává přednost před koncerty ostatních. „Sešla se nám tam dobrá banda. Vždy, když nás někdo vidí, tak říká, že jsme nejméně statická kapela," říká s úsměvem Moric. Dokonce si s ostatními vytvořili i vlastní trička a mikiny.

Všechny kapely jsou metalové. Rozdíl je v pojetí. „ Arch of Hell je hodně melodický, máme tam zpěváka i zpěvačku, kdežto Amortez je jako trash metal asi nejtvrdší," uvažuje Moric.

Se svým bratrem a kamarádem Petrem Bajčim se navíc rozhodli založit Judas Priest Revival, kde jako v jediné nehrají vlastní písničky. Zpěváky ke kapelám si pečlivě vybírají. „Hudbu máte třeba na šedesáti procentech a zpěv musí dodělat tu stovku, nikdy to nesmí být tak, aby celkovou kvalitu snížil," vysvětluje mladý kytarista.

Nejdříve ho ve zlepšování hry na kytaru motivoval jeho o tři roky starší bratr. Kvůli němu začal ještě tvrději cvičit. „Začátky jsou nejhorší. Cvičení technických věcí je hodně nudné, tóny třeba ani nedávají smysl, jde hodně o rozpohybování prstů a rychlost," říká Moric.

Snahu dohnat bratra vystřídaly zážitky z koncertů. „Je to stejné jako ve sportu. Nejvíc mě baví atmosféra na koncertech. Zkoušel jsem to kamarádům nějak popsat, ale pořádně to ani nešlo. Když je tam pět set nebo šest set lidí, tak to je nádherný pocit," snaží se popsat dojmy z vystoupení Moric.

Koncertům vždy předchází notná dávka snahy, trpělivosti a obětování se, než se kapela prosadí. „Nikdy nejsou hned, prvních osm let jsme byli jen doma. Měl jsem naopak i období, kdy na mě byli kamarádi naštvaní, že se jim nevěnuji. Přes týden jsem měl školu, o víkendu koncerty. Mysleli si, že na ně kašlu, a nedokázali pochopit, že dělám právě to, co chci a nemůžu to zahodit. Teď jsem si to zařídil tak, abych stíhal všechno," popisuje muzikant.

Na zkoušky jezdí mladík do Brna. Po dvou zkouškách v jednom dni většinou od metalu na chvíli utíká. „Bolí mě hlava, když jsem ve zkušebně zavřený delší dobu. Rád si potom doma pustím úplně jinou muziku. Metal pak nechci ani slyšet," prohlašuje mladík.

Jeden rok jezdil zkoušet dokonce až do Třebíče. „Bylo to šílené i geniální. Hrál jsem s dobrými muzikanty, kteří původně nemohli sehnat baskytaristu. Bylo mi tehdy sedmnáct, a když mi řekli, co mám zahrát, tak jsem nevěřil, že to zvládnu. Zamakal jsem a za pět dní jsem se naučil celý set. Hned potom jsme jeli na soutěž, kterou jsme vyhráli," vzpomíná na překvapivý úspěch v bývalé kapele Moric.

Muzika je u něj vždy na prvním místě, veškerý svůj osobní život odsouvá stranou a věnuje se jen jí. „Nejsem metalista, ale muzikant, takže si poslechnu cokoliv, jen se mi metal líbí víc," vysvětluje Moric, podle kterého mají metalisté v Česku většinou dvě kapely. Jednu metalovou pro radost a druhou popovou, která je živí.

Moric navíc jezdí každý půlrok do Brna na workshopy, ve kterých s dalšími muzikanty z kapel učí hrát zájemce na kytaru. „Někdy si říkám, jestli jim vůbec mám co dát, vždyť znám milionkrát lepší hráče. Na druhou stranu přeci jen hraji už patnáct let, takže středně pokročilému mám pořád co ukázat," vysvětluje Moric.

Jedním ze zážitků, na které rád vzpomíná, je setkání kapely Thief s profesionálním zpěvákem Big Bossem, který si jich všiml na koncertě. Od baru na ně neviděl a myslel si, že v klubu stále pouští hudbu z desky. Po koncertě za nimi přišel a nabídl jim spolupráci. „Chtěl na svou sólovou desku mladou krev. Po půl roce jsme s ním složili nějaké písničky a čtyři na desce vydali. Při jejím natáčení jsem získal nejvíc zkušeností, protože jsme pracovali v profesionálním studiu. Touto spoluprací jsme získali taky dost kontaktů. Deska měla dobré recenze, vydali ji snad i v zahraničí," vzpomíná Moric.

Sám se podílel ještě na vydání dalších tří desek. Letos na podzim plánují s Arch of Hell pátou.

MARTINA JAROŠOVÁ