Přísný režisér

Je pátek večer a parta převážně mladých lidí, místo aby se bavila a relaxovala třeba nad skleničkou vína, poslouchá kritiku z režisérových úst. „Choďte, prosím vás, připravení," rozčiluje se Dorazil a jsou to v podstatě první slova, která slyším, když vcházím do velkého sálu Besedního domu ve Vyškově. Právě tam divadelníci zkoušejí, právě tam se také 22. listopadu odehraje premiéra slavného muzikálu v nastudování Hané. Atmosféra je hustá skoro tak, že by se dala krájet. „To je normální. Nejde o žádné zlé dusno. Všichni chceme, aby výsledek byl co nejlepší. Kdyby režisér nebyl přísný, nefungovalo by to," ujišťuje jedna z hereček souboru Jarmila Wolfová.

V muzikálu hraje paní Pearcovou. Tedy služebnou hlavního hrdiny Henryho Higginse, profesora fonetiky, který se vsadí se svým přítelem Pickeringem, že za šest měsíců naučí nevzdělanou pouliční květinářku Elizu Doolittlovou správné výslovnosti a chování pravé dámy. „Jde o roli, která je pro mě poměrně náročná hlavně z důvodu, že paní Pearcová je sice na jevišti vidět často, ale má velmi málo textu. Musí se hodně hrát mimikou. Raději bych se učila pět stránek monologů než toto," svěřuje se herečka, která letos také slaví kulaté výročí, co se týká působení v Hané.

Je to už třicet let, kdy ve Vyškově vstoupila na prkna, která znamenají svět. „Zamilovala jsem si spoustu rolí, které jsem měla. Třeba v Tracyho tygrovi. Naprosto nezapomenutelná je ale určitě ta úplně první. Hrála jsem Luisu Millerovou v Schillerově hře Úklady a láska. Šlo o velkou roli a každým vstupem na jeviště jsem překonávala svou trému," vzpomíná herečka.

Na zkouškách se ovšem aktéři soustředí výhradně na své role, nervozita jde stranou. Na scénu naprosto sebevědomě vstupuje Eliza Doolittlová, kterou ztvárňuje mladá herečka, pěvkyně Kateřina Schönová. Poprvé vchází do Higginsova domu a touží po tom, aby ji naučil správně mluvit a mohla si otevřít květinářství. Po několikaminutové slovní roztržce Higgins s Pickeringem uzavírají sázku. „Á, já věděla, že vobrátíte, když tadyhle budete moct shrábnout, co jste mi včera v noci vrazil. Vy jste byl kapánek vzatej, viďte," naklání se Eliza familiérně k Higginsovi.

Role je podle Schönové velmi náročná. Je totiž potřeba zaznamenat vývoj postavy. „A také vztahů. Je to pro mě výzva," vysvětluje mladá divadelnice.

Zkouška trvá čtyři hodiny, od šesti do desíti večer a herci pilují několik dějství. Další dril je čeká v neděli. A to dopoledne i odpoledne. Přes týden chodí do práce. Času pro odpočinek moc nezbývá. Už od jara. „Samozřejmě je to náročné. Například my, co máme malé děti, bychom to určitě nezvládli bez pomoci příbuzných. Určitě jsem ale za tuto roli ráda," potvrzuje Schönová. Podle Wolfové pak jde o smysluplně strávený čas.

Do premiéry zbývá zhruba měsíc a půl. „Teď jsme ve fázi, kdy oživujeme staré věci, které byly nazkoušené na jaře. Takže je to trochu víc problematické. Ale nikde nezaostáváme. Kolegové se snaží, jsou obětaví, otevření, je to fajn práce. Jinak máme postavené všechny scény, a to jak choreograficky, tak na dva obrazy i herecky," shrnuje režisér.

Zpátky k učiteli

Zatím se prý herci na jevišti nesetkali s orchestrem, který je bude doprovázet. V plánu je to ovšem zanedlouho. Jak Dorazil připomíná, na vyškovské jeviště se živá kapela vrátí po šesti letech. „Půjde o amatérsky složenou kapelu, která je mixem vyškovských a brněnských muzikantů," zmiňuje režisér.

A závěr příběhu? „Nejsme experimentátoři, vycházíme z předlohy, jak ji napsali tvůrci My Fair Lady. V Shawově Pygmalionu je konec daleko víc otevřený. V našem pojetí se Eliza klasicky vrátí k Higginsovi," prozrazuje Dorazil.