Jde o první krok naučné stezky, se kterou přišel umělecký kovář a restaurátor Oldřich Bartošek z Křenovic. „Sháníme peníze na další zastavení. Už se mi ozvali další Křenováci, kteří do toho chtějí dát nějaké peníze. Právě na první zastavení se ozval také jeden místní dárce. Vloni jsme žádali o dotaci, ale na konci roku jsme se dozvěděli, že jsme neuspěli,“ uvedl Bartošek.

Chce nicméně i nadále oživit nabídku výletních cílů v okolí vesnice, která žije hlavně z tradice napoleonských válek, a zároveň připomenout lidem hrdelní právo. Končit bude na popravčím vrchu. Na poli mezi Křenovicemi a Slavkovem u Brna je totiž místo, které se dodnes nazývá Na Spravedlnosti.

Kdysi tam bývalo popraviště, protože Slavkov měl hrdelní právo. „Osadíme celkem pět celoplošných tabulí s tím, co samotné popravě předcházelo. První, která už stojí, se věnuje soudnictví. Když byl tehdy někdo obviněný, tak sám musel dokazovat, že je nevinný. Další tabule se bude věnovat postavě kata a jeho pacholka, třetí samotné kapitole mučení. Tam snad ani jedna nebude stačit,“ poznamenal umělecký kovář.

Sám má s tímto tématem zkušenosti, oslovili ho například ze Špilberku, před pěti lety vyráběl mučidla pro expozici na zámku v Moravské Třebové. Vybavoval už i mučírnu v Jeseníku, Šumperku nebo třeba v Uničově. Inspirovaly ho také paměti slavného kata Mydláře. „O problematiku jsem se začal intenzivně zajímat. Hodně jsem četl a musím se přiznat, že jsem musel knížky kolikrát odkládat. Lidé jsou totiž hrozně vynalézaví, když chtějí druhému ublížit. Tím, že se používaly skutečně vynalézavé nástroje, tak je šokující, že se obrovské množství lidí přiznalo, i když byli nevinní. Celou naučnou stezku bych proto rád pojal jako úctu k těm, kteří zemřeli a nic neudělali,“ vysvětluje radní Bartošek.

Předposledním zastavením bude samotná cesta na popraviště. „Cestu na popravu měli lidé ztěžovanou až do poslední chvíle. Smrt samotná byla často vykoupením. Nařezávali jim kůži na zádech a kat jim ji pak strhával, uštipoval jim konečky prstů. Měli potupné masky na hlavě. Lidé odsouzeným nadávali a házeli po nich kamení,“ vylíčil Bartošek.

Na popravčím vrchu pak bude podle všeho kolo, do kterého odsouzence vplétal kat poté, co mu zlámal všechny údy. „Lámání v kole bylo asi tím nejhorším nástrojem. Je důležité si uvědomit, že na vrchu se popravovalo víc než pět set let. Třeba v Praze se popravovalo každý týden, tady to sice nebylo tak četné, ani neměli vlastního kata. I kdyby se ale popravovalo jen dvakrát do roka, tak tam leží tisíc mrtvých. Jako zločinci nemohli být pohřbení na hřbitově. Takže vedle napoleonského máme další hromadný hrob tady na popravčím vrchu,“ upozornil křenovický radní.