Věrně ho napodobuje jedenáctiletý Matyáš Pitela. A sklízí úspěch. „Kamarádům se to líbí a mě taky, je to vtipné. Mám rád, když jsem děda. A umím se do masky vžít. Pohybuji se také jako starý člověk, okoukal jsem to u svého dědy,“ usmívá se Pitela.

Sice to ještě neví, ale patří mezi kandidáty na vítěze soutěže o nejlepší masku. „Jednotlivé kostýmy hodnotíme spolu s ostatními organizátory – klauny, za které jsme se dnes převlékli. Soutěž o ten nejnápaditější vypukne až za chvíli, osobně už ale mám tip. Udivuje mě, že se chlapec převleče za dědečka. Většinou si děti vybírají pohádkové postavy nebo povolání, ale tento převlek mě skutečně překvapil. Patří mezi favority. Chlapec se s ním absolutně sžívá a vychutnává si to,“ všímá si jedna z organizátorek akce, náčelnice dědického Sokola, Lenka Hübnerová.

Mezitím si malé princezny, policisté, akční hrdinové a další postavičky užívají řadu dalších soutěží. Třeba tu nazvanou Tučňák, kdy si nohy provlékají úzkým pytlem bez dna, na chodidla jim klauni připevňují tučňáčí nožičky a děti musí kolébavou chůzí, pokud možno bez pádu, překonat určitou vzdálenost. „Na programu je i přeskakování a podlézání lana a zkrátka nepřijdou ani rodiče. Zapojíme je třeba do tancování s nafouknutým balonkem,“ přibližuje Hübnerová.

O tom, že organizátoři zvolili typy úkolů na výbornou, svědčí nadšené výrazy všech malých účastníků. „Je to tady super. Nějaké soutěže už mám za sebou, těším se i na další. Sice nevím, jaké to budou, ale rád se nechám překvapit,“ nemůže se dočkat „děda“ Pitela.

A spokojení jsou i rodiče. Například pro Dědičanku Jarmilu Kalábovou je už akce natolik ověřená, že na ni neváhala vzít nejen své tři děti i potomka své kamarádky. Tedy princeznu, kočičku, železničáře a čarodějnici. „Ani devítiletá dcera nemá problém zaskotačit si v masce, je hravá a má takové akce ráda. Máme doma několik různých kostýmů, takže si děti vybraly sami, podle své nálady za co dnes půjdou. Jsme moc spokojení, na dědický maškarák chodíme už několik let a vždy se nám na něm líbí,“ hodnotí Kalábová.

Že se neostýchají přijít ani starší děti, organizátory těší. Podle Hübnerové má pak karneval větší náboj. „Když přijdou jen mladší, není to úplně ono. Starší už mají zkušenosti s maškarními, vědí, co čekat a umí se zabavit,“ vysvětluje s tím, že maškarní karneval má v Dědicích velmi dlouhou tradici.

„Dřív to býval v místnosti, kde je dnes diskotéka, nechyběla na něm tombola a jezdilo k nám i dvě stě, dvě stě padesát dětí. Akci zajišťoval pan Zacpal a byla opravdu ve velkém stylu,“ vzpomíná sokolka.

Dnes však už organizátoři od tomboly upustili. Nebylo do ní jednoduché sehnat dárky. „Snažili jsme se oslovit místní obchody a podnikatele a nemůžu říct, že by nevycházeli vstříc, ale oslovovali je i pořadatelé plesů a podobných akcí, takže to bylo poměrně náročné,“ dodává Hübnerová.

O odměny však děti nepřijdou. Sem tam totiž vytahuje některý z klaunů z kapsy sladkost. „Každý také dostane drobné upomínkové předměty,“ informuje žena.