Účastníci ale nezapomínají ani na původní význam pochodu, kterým je přivítat jaro a upozornit na to, že nejdůležitějšími biotopy jsou právě mokřady a bažiny, což si podle Klvače málo lidí uvědomuje. Jedna z tradic pochodu je i přípitek na počest matky přírody drnovickou slivovicí.

Pochod pořádá spolek Drnka už po sedmnácté. „Žádný rok jsme nevynechali, chodili jsme ve větru, dešti i sněhu,“ popisuje pořadatel. Vychází se od parkoviště u obecního úřadu směrem k drnovické bažině. Na asi dvacetiminutové cestě lidé prochází přes silnice, louky, lesy, pole a samozřejmě bažinu. Na konci pak hraje drnovická skupina Babybanda na ukulele a houslistka Helena Továrková z Brna.

Babybanda hraje písničky Studánky a Ubuku, což jsou zhudebněné texty od místního básníka Miroslava Daňka, který stál u zrodu Drnky. „Na akci hrajeme už druhým rokem. Zhudebnily jsme několik Daňkových básní, pár jsme jich vybraly a ty na pochodu hrajeme. Jsem ráda, že se tu každoročně sejde tolik lidí a uvědomí si, že se změny v krajině dějí neuvěřitelně rychle,“ říká členka kapely Renata Máslová.

O rychlosti změn v krajině se zmiňuje i Klvač. V bažině totiž nebylo v loňském ani letošním roce příliš vody. „Když se mě lidé minulý rok ptali, jestli se tam voda někdy vrátí, bral jsem to jako vtip. Teď na to s vážností vzpomínám,“ podotýká.

Na bývalou velikost bažiny vzpomínají nejen Drnovičtí. Na pochod dorazil třeba Američan Nicholas Orsillo, který ale žije posledních patnáct let v Brně. Studoval zde enviromentalistiku a učil ho právě Klvač. „Naposledy jsem byl u bažiny před deseti lety a vypadalo to tam úplně jinak. Bylo tam mnohem víc vody. Nyní jsem to místo ze začátku ani nepoznal,“ porovnává Orsillo, který se chce akce další rok účastnit znovu.

Po skončení kulturní vložky v okolí bažiny se lidé vrací zpátky do Drnovic. V kulturním domě na ně čeká raut, výstava krajin a cimbálová muzika. „Výstavu jsme věnovali právě zesnulému Antonínu Bučkovi, ketrý se pochodu se pravidelně účastnil,“ vysvětlil pořadatel Klvač. Připravené je také promítání filmu z roku 1987 o záchraně mokřadů pod Pálavou.

V závěru Klvač láká další účastníky na další ročník pouti k bažině. „Cesta není náročná a každý by ji měl zažít alespoň jednou, je to jediná akce svého druhu na světě,“ vyzdvihuje.