V neděli odpoledne bylo na Vyškovsku tak sychravo, že by ani psa nevyhnal, ale pejsek s kočičkou vyrazili ven dobrovolně. A s nimi celá řádka dalších pohádkových postav. V nemotické sokolovně Antonína Procházky se totiž konal další z řady maškarních karnevalů pro děti i rodiče tentokrát na téma Večerníček.

Už když otevírám dveře sokolovny, slyším, že škaredé počasí dnes návštěvníky rozhodně neodradilo. Porota má hned na začátek plné ruce práce a vybírá při promenádě nejoriginálnější masky. Uzavřený had dětí, mezi kterými je vidět jak tradiční princezny a indiány, tak například komiksového Spidermana, či neohroženého Zorra, je tak dlouhý, že se sotva vleze na parket. Protáhnu se kolem nich až na pódium k Večerníčkovi, který to tu dnes celé řídí. „ S účastí jsme velice spojení. Děláme to několikátým rokem a zase přišlo hodně lidí. Děti dnes čeká spoustu soutěží, které jim budou uvádět jednotlivé pohádkové postavy z řad organizátorů,“ říká vedoucí společnosti Martina Paulíková, kterou zdobí mimo jiné povedená papírová čepice.

Sotva ztratím slovo s Večerníčkem, promenáda je u konce a nejoriginálnější masky míří na pódium pro sladké odměny. Nechybí mezi nimi vskutku originální kousek v podobě černošského boxera, či povedená maska netopýra. Večerníčkovské klasice pak zůstávají věrní jedni z nejmenších účastníků, kteří dorazili za Křemílka a Vochomůrku. „Dostali jsme balíček sladkostí za povedenou masku a celkově se nám tu moc líbí. Jsme navíc jedni ze spoluorganizátorů, takže jsme i spokojení s tím, jak to tu probíhá,“ říká tatínek Křemílka František Slováček a už přiskakuje k synkovi, který začal ve chvilce tátovi odvedené pozornosti bleskurychle zkoumat vystavenou tombolu.

Druhý z obyvatel pařezového domečku už tu s námi ovšem není. „Naše je jenom jedno z dětí představujících dvojici. Druhé je známých, jsou stejně staré, tak jsme je dali dohromady,“ usmívá se tatínek.

To už ovšem Karkulka s Vlkem z pódia hlásí start typické lesní soutěže v podobě hodu šiškou do nůše. Natěšených zájemců je tolik, že kolem nůše vznikají hned čtyři dlouhé fronty.

Program maškarního odpoledne je opravdu nabitý, sotva skončí v nůši poslední šiška a mušketýr přebere zaslouženou odměnu, vyhlašují organizátoři start tentokrát pro změnu taneční soutěže. V rámci těchto soutěží, které v průběhu odpoledne střídají ty pohádkové, přijdou na řadu také do té doby často pouze přísedící rodiče, kteří jsou během jedné z nich vyzváni svými potomky k tanci.

Po šiškách přichází na řadu rybičky, kvůli kterým dychtiví malí návštěvníci obsypou ve středu parketu náhle objevený rybníček. Papírovými úlovky se sponkovou ploutví se to v něm hemží, ovšem jen do té doby, než šikovní rybáři zahájí výlov, za který je čeká opět malá odměna.

Sotva zmizí z parketu rybník přesouvá se houf pohádkových postav bez otálení k pódiu, kde už se Mach a Šebestová handrkují o to, k čemu je sluchátko. K telefonování? Samá voda, vždyť je přece utržené. „Plní se s ním kouzelná přání,“ volá bez váhání domorodá černoška, která za odměnu má možnost vystoupat na pódium a vysloužit si za následný telefonní hovor další odměnu. Na druhý konec drátu přichází po odmítavém stanovisku nejbližší princezny malá kovbojka. „Už máte hotové ty koláčky?,“ vypálí domorodkyně po nezbytném představení volajícího. „Samozřejmě. Už jsou, přijďte na návštěvu,“ neváhá na druhém konci s odpovědí kovbojka.

Po krátké ovšem povedené telefonické ukázce přichází na řadu opět chvilka volnější taneční zábavy, během které jedna z přítomných čertic věrná svému jménu pobíhá neúnavně po parketě mezi tančícími kolegy. Některé děti ovšem místo tance obhlíží natěšeně prostor pod pódiem, kde je vystavená tombola, ve které mezi spoustou dalších kousků nechybí ani pořádná Barbie, nebo auto na ovládání. Každé z nich tajně věří, že právě jejich maminka nebo tatínek koupí ten správný lístek do závěrečného slosování. To je ovšem ještě daleko a pohádkové postavy organizátorů rozjíždí další, tentokrát spíše vědomostní soutěž, kterou je pohádkový kvíz.