Náhrobní kameny, čerstvě vysátá krev a spousta dalších rekvizit jakoby dovezených z daleké Transylvánie zdobí základnu Maliná v Ruprechtově. Vyškovský dům dětí a mládeže tam i letos pořádá jeden ze svých táborů. Tentokrát jsou jeho tématem Drákuloviny.

Cílem táborové hry je nasbírat co nejvíc krve. „Tu děti získávají za plnění jednotlivých úkolů. Čím lépe si vedou, tím víc jí mají. Třeba včera se učily zarážet kolík do srdce upírů," přibližuje hlavní vedoucí tábora Veronika Osičková.

Vymyslet hru, která bude děti provázet celým pobytem, není podle vedoucích jednoduché. „Zlomek programu připravujeme během roku. Jeho podstatnou část ale dochystáváme přímo za běhu. Týká se to právě třeba přípravy rekvizit a podobně, které vytváříme sami," vysvětluje zase Kateřina Dostálová, která si musela vzít kvůli týdnu na Maliné dovolenou. „Pracuji jako učitelka v mateřské škole, takže na tábor si beru volno. Vnímám ho ale jako odpočinek, který navíc velmi prospívá samostatnosti dětí," zmiňuje Dostálová.

Podle Osičkové mají možnost podílet se na vymýšlení táborového programu také děti. „Při jeho přípravě bereme ohled například na ohlasy táborníků z loňského roku, které nám posílají třeba přes sociální sítě," potvrzuje vedoucí.

Noví kamarádi

Zatímco v kuchyni může nezasvěcenému člověku tuhnout krev v žilách při pohledu na výzdobu jako ze záhrobí, ve zbytku tábora už to jako v okolí upírského hradu nevypadá. Účastníkům to ale nevadí. A táborový život si pochvalují. „Skoro nikoho jsem tu neznal. Skamarádit se ale nebyl problém. Dokonce i na spaní ve stanu jsem si zvykl, ačkoli musím přiznat, že moje postel doma je o poznání pohodlnější než prkenná pryčna," usmívá se například Ivan Kostelka, který letos na Maliné táboří poprvé.

Tématem letošního tábora jsou upíři. Děti proto v celotáborově hře sbírají krev do zkumavek.

Spolu s ostatními si užívá právě panujícího poledního klidu, který děti tráví různě. Některé hrají přehazovanou na hřišti, další skáčou na trampolíně, jiné opodál poskakují v tanečním rytmu.

Ne všichni se ale můžou bavit. Své o tom ví člen hlídky sedící na dřevěné věži, který ostřížím zrakem mapuje okolí a dává pozor, aby nezvaný host nepozorovaně neproklouzl na základnu. Moje představy, že se hlídá jen v noci, se tak rozplynuly okamžitě po příjezdu k táboru.

Pravidelné střídání

„Když přijde někdo cizí, musím to hned oznámit vedoucím. Hlídáme ve dne i v noci. Nebylo by totiž dobře, aby se po tábořišti bez dohledu toulal někdo cizí. Ve dne se střídáme po půlhodinách a v noci po hodině. Někdy se ale stane, že má člověk v noci dvě hlídky po sobě," říká nadšeně Matyáš, který na Maliné táboří už potřetí.

Kromě hlídání tábora, plnění úkolů a hraní her mají děti možnost si i doplňovat zásoby, když už jim ty z domu došly. Toho chtějí využít třeba kamarádi Roman s Michalem. „Na nákup už se těšíme. Nejvíc ze všeho potřebujeme brambůrky. To, co nám s sebou dali rodiče, jsme snědli za prvních pár dní. Ale neznamená to, že tady vaří špatně. Až na koprovou omáčku nám zatím všechno chutnalo," shodují se s úsměvem.