V kavárně zahrady sice sedí jen jedna rodina, atmosféra uvnitř provoněná horkým punčem ale jasně svědčí o tom, že o nepovedené setkání se jednat nebude. „Je to už třetí ročník. Ze zkušenosti víme, že lidé přicházejí postupně," pohotově vysvětluje majitelka zahrady plné opeřenců Hana Škrháková Pádková.

To, že se lidé netrousí najednou, se navíc kvůli počasí i vlastně hodí. „Bohužel je docela zima. Pokud je alespoň pět stupňů, pouštíme papoušky do venkovních voliér. Protože se ale teploměr dneska vyšplhal jen těsně nad nulu, musí zůstat uvnitř," zdůvodňuje, když vcházíme do chodby s vnitřními voliérami, kde by se větší počet návštěvníků přece jen tísnil.

Dvě lžíce denně

Hned u první klece už první malá návštěvnice do speciálních misek sype připravenou potravu. „Skládá se ze tří složek. Je to směs zrníček specifická pro každý druh, granule a měkká strava jako ovoce a zelenina. Několik papoušků střední velikosti, jako je třeba amazoňan modročelý, jí sní asi dvě vrchovaté polévkové lžíce denně," popisuje majitelka, zatímco návštěvníci horlivě naplňují misky.

Vypadají víc než spokojeně. „Přijeli jsme z Dambořic, kde jsme byli na návštěvě u babičky. Chtěli jsme zoologickou zahradu navštívit už delší dobu, dceři jsme to slíbili. Posledně ale bylo zavřeno, tak jsme využili dnešní akce," říká návštěvník Tomáš Michlíček z Brna.

U vchodu si hned předává dveře s dalšími příchozími. Ti už mají premiéru v zahradě dávno za sebou. „Byli jsme tu už snad pětkrát. Vlastně chodíme pokaždé, když navštívíme babičku, která v Bošovicích bydlí," prozrazuje za celou rodinu Natálie Sojková z Dolních Louček, zatímco krájí krmivo, které si každý musí připravit sám.

O tom, že v atrakci není poprvé, svědčí i to, že se nebojí papoušky krmit přímo z dlaně. „Při pohledu na silný zobák sice krmení vypadá hrozivě. Já se ale nebojím, věřím tomu, že mě neklovnou," doufá dívka, zatímco s mladším bratrem dává barevné aře ararauně, jednomu z největších druhů papoušků, ořechy přímo do zobáku.

To, že by takové klovnutí nebylo ničím příjemným, ilustrují také ohlodané kmeny uvnitř voliéry, které nenechávají nikoho na pochybách, kolik síly v zobáku příslušník pestrobarevného ptačího druhu má. „Musíme je pravidelně měnit, musejí mít pořád co ozobávat. Tyhle jsme sem dali asi před dvěma týdny," upozorňuje majitelka, když ukazuje na dřevo plné šrámů, za které by se nemusel stydět ani mladý bobr.

Některé ořechy je ale potřeba připravit předem i tak. „Mají tak tlustou skořápku, že by je mladší papoušci nemuseli dokázat rozlousknout. Pomáháme jim a předem skořápku praskáme," ujišťuje.

Nováček z Tenerife

To už vzduch prořízne zřetelně vyslovený pozdrav „ahoj", který vykouzlí úsměv na tvářích návštěvníků, když přichází řada na papouška kakadu. Většina ptáků podle šéfové zahrady pochází z chovatelských stanic a zoologických zahrad. „Krátce máme jednoho z Tenerife, tam je největší chovatelská stanice v Evropě. Žádný náš papoušek nepochází z odchytu v živé přírodě. Jsou proto na voliéry zvyklí. Obecně není po stránce předpisů problém přivézt papouška z jiného státu Evropské unie. Ze třetích zemí je to ale naopak prakticky nemožné," doplňuje chovatelka.

Kavárna se mezitím plní. „Setkání jsme vybrali hlavně kvůli dceři. Papoušci jí určitě zaujmou," míní Petr Spurný z Bučovic. A má pravdu. Se zájmem dětí počítá i projekt, který zahrada připravuje na léto. „Bude se jmenovat Na den chovatelem. Děti si vyzkouší, jaké to je, starat se o papouška od rána do večera," plánuje Škrháková.