Den přímo stvořený k tomu, aby i ten největší lenoch vytáhl paty z domu a vyrazil třeba na procházku nebo na běžky. Tato zábava ovšem moc neříká Zdenku Spisarovi z Vyškova, i když sport přímo miluje. Za takového počasí totiž popadne svůj snowboard a vyráží do zasněžených polí.

Reportáž

Že se vám něco nezdá? Prohánět se po rovině na prkně, to opravdu asi moc nejde. Jenomže Zdenku Spisarovi ano. Ne že by byl nějakým superhrdinou, který poručí větru i dešti, pomáhá mu k tomu tažný drak. Hlavně díky němu může tento mladý nadšenec provozovat sport zvaný snowkiting.

Je sobota, hodiny hlásí poledne a já pomalu vyrážím podívat se kousek za Vyškov, na Zouvalku, kde už na mě sympatický mladík čeká. Vlastně nejenom na mě. Moc nefouká a snowkiting je sport, ke kterému je potřeba pořádný vítr. „Připravím si věci a za chvilku uvidíme, jestli tento vánek bude mít dostatečnou sílu vytáhnout draka,“ říká Spisar a z jeho hlasu jsou patrné obavy, že si dnes možná ani nezalétá.

A zatímco si chystá draka, náš rozhovor se stáčí k tomu, co ho k tomuto sportu přivedlo. „Už mě začal nudit samotný snowboard, permanentky a fronty u vleků. Chtěl jsem vyzkoušet něco jiného. Že snowkiting vůbec existuje, jsem se dozvěděl před rokem od svého známého, který je paraglidista. Víc informací jsem pak našel na internetu a jednoho dne jsem si prostě šel koupit draka, neboli kite,“ svěřuje se Spisar.

Jak správně nahnat vítr do plachet se už naučil. Nyní v podstatě dělá trenéra své přítelkyni, kterou netradiční sport také zaujal. „Zatím mám jen malého dráčka, kterého se teprve učím ovládat,“ přiznává Vyškovanka Marcela Vašulínová.

To už jsou ale oba nachystaní a zahajují krasojízdu. A po několika málo minutách není nejmenších pochyb o tom, že zemská přitažlivost funguje výborně. Zkrátka je pravda, že dnes moc nefouká a stoupavé větry neumožňují příliš velké projížďky.

Zdenek, coby optimista, si ovšem pevně stojí za tím, že si dnešní den na snowboardu pořádně užije. I když se mu zamotaly šňůry od kitu. Jeho projížďka však ohrožená není.

Dokonce už i vítr pochopil, kdo je tady pánem. Je to vidět hned při druhém startu. Zdenek si po chvilce začíná užívat bezstarostnou jízdu. Většinou se jen tak vozí, občas povyskočí a letí nad zasněženým povrchem. Pomocí tažného draka poháněným větrem se dostává do takové dálky, kam by se pěšky sotva vydal.

A mohl by se tak prohánět ještě dlouhé hodiny, kdyby mu mráz nezačal pěkně barvit tváře a dostávat se i pod vrstvy oblečení. Navíc se začíná šeřit a mrak, který zastiňuje celou krajinu, naznačuje, že je pravý čas jít domů. Zdenek naposledy objíždí planinu a výraz v jeho tváři mluví za něj. Prostě miluje svobodu pohybu.