Před sto lety, přesně 6. března 1908, se v Letošově (dnes je tato vesnice součástí Nesovic, poznámka redakce) narodil jako v pořadí čtvrtý z osmi Bedřich Vrána. Byl odborným učitelem a později středoškolským profesorem, na něhož dosud žijící žáci a studenti vzpomínají s nevšední úctou.

Slavní rodáci

Skromné rodinné prostředí Vránu donutilo, aby byl na rodičích nezávislý. Po absolvování učitelského kurzu nastoupil v roce 1928 na první místo učitele obecné školy v Brankovicích. Krátce pak působil ve Slavkově u Brna, Nemochovicích, Rašovicích a Nových Hvězdlicích. Po absolvování odborných zkoušek z matematiky a výtvarné výchovy působil od roku 1937 pak jako odborný učitel na měšťanské škole opět v Brankovicích.

V sokolských jednotách v místech učitelování byl činný především jako vzdělavatel, režisér ochotnických divadelních představení, vedl mužský pěvecký sbor, konal přednášky a proslovy před šikem v tělocvičnách.

Odbojová činnost a uvěznění

Po okupaci českých zemí nacisty převzal Vrána v roce 1939 z pověření podplukovníka Ellingera organizování vojenské odbojové organizace Obrana národa v tehdejším bučovickém okrese. Na konci srpna 1944 byl ale zatčen a vězněn v Brně, Vratislavi a Zwickau v Sasku.

Káznici, kde na cele číslo 292 pobýval, osvobodila americká armáda 17. dubna 1945. Soud za jeho protistátní činnost se už neuskutečnil, což mu zachránilo život. A tak mohl Vrána napsat 12. května 1945 své ženě následující řádky: „Je nás na Nové střelnici (náhradní umístění pro nedostatek místa v káznici, poznámka autorky) sto padesát, v káznici okolo sedmi set, ostatních Čechů ve Zwickau a okolí asi dvanáct set a jsme dosud považováni za vězně… mnoho kamarádů onemocnělo, 2.5. zemřel na zápal plic a komplikace se zápalem ledvin Polda Forejtek (důvěrník pro obce Brankovice, Malínky, Kožušice a Snovídky, poznámka autorky), velmi těžce je nemocen Karel Dvořáček (známý spisovatel z Ivanovic na Hané, poznámka autorky), potřebuje okamžitou pomoc. To znovu, velmi naléhavě zdůrazňuji. Vyřiď to laskavě paní učitelce Ševčíkové a Forejtkům šetrně také.“

Vyvrcholení pedagogické dráhy

Válku tedy šťastně přežil. V září 1953 jeho učitelská dráha gradovala v Bučovicích. Působil na Jedenáctileté střední škole jako zástupce ředitele. Od roku 1956 pracoval jako okresní školní inspektor. Po absolvování dálkového studia oboru matematika a deskriptivní geometrie na přírodověděcké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně působil od roku 1962 jako středoškolský profesor na tehdejší Střední zemědělské technické škole v Bučovicích až do důchodu, se sníženým úvazkem do posledních sil až do října 1973.

Jako člověk pracovitý, houževnatý a čistého charakteru vzbuzoval u mládeže vlastenecké city. Nabízel přátelskou ruku každému, rozdával důvěru, pochopení, vřelý lidský vztah. Vybízel mladé maturanty k vážnosti a úctě ke všem lidským hodnotám, a tak se zapsal do srdcí lidí z Bučovicka. Čest jeho památce.

Hana Plhalová