„Nikdy jsem se hudbě nijak zvlášť nevěnoval, ani nemůžu říct, že mě k ní doma vedli. Naší farnosti scházel varhaník, tak jsem se rozhodl, že se uvolněného místa ujmu a začal jsem se učit hrát. V té době mi bylo už šestnáct let," přibližuje své začátky osmnáctiletý mladík.

Mít jen hudební sluch ale pro hru na varhany nestačí. „Při hře na tento nástroj člověk používá celé tělo. Kromě rejstříků pro ruce totiž jsou dole i pedály pro nohy. Varhaník proto musí zkoordinovat všechny končetiny. Navíc se ale na ně ani nemůže moc dívat, protože musí sledovat noty. Tohle je asi na hře ze všeho nejtěžší," myslí si Petr.

Potřeba je proto poměrně tvrdý trénink. „Hraji přinejmenším dvě hodiny denně. Buď na brněnské základní umělecké škole, na soukromých hodinách v Želči nebo u nás v kostele v Drnovicích, kde cvičím sám," popisuje varhaník.

Věnovat se kariéře umělce na profesionální úrovni ale neplánuje. „Musím připustit, že je to hezká představa. Uživit se ale tímto způsobem by asi nebylo možné. Myslím, že hra na varhany pro mě celoživotně zůstane spíš koníčkem," říká student vyškovské střední zdravotnické školy.

Nejčastější příležitostí ke hře pro veřejnost tak zůstávají bohoslužby. „Pravidelně doprovázím zpěv drnovických farníků. Hledal jsem i angažmá v Brně, kde občas hraji v katedrále Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí," uvádí Petr.

Větší kostel, delší pauzy

Právě prostor, kde varhaník vystupuje, je podle něj docela zásadní. „Čím větší je kostel, tím delší jsou dozvuky varhan a tím delší pauzy varhaník musí dělat. V kombinaci se zpívajícími věřícími tak občas vznikají komické situace, kdy třeba zpěváci začnou varhany předbíhat. Přizpůsobit se ale v takových případech musí varhany, i když je pravda na jejich straně. Zbrzdit desítky lidí se totiž nemůže podařit," usmívá se mladý student, který na varhany hraje pro své vlastní potěšení, zadarmo. „Většina farností je ráda, že zaplatí vlastní fungování. Někteří varhaníci peníze dostávají, je to ale většinou spíš na benzín kvůli dojíždění, než že by z toho měli reálný zisk. Já sám si ale peníze neberu, hraji pro radost," podotýká muzikant.

Nedávno měl začínající umělec i první vlastní koncert. „Bylo to v Drnovicích v kostele. Hrál jsem především skladby od Georga Friedricha Händla. Dokonce mě před nedávnem oslovili, jestli bych nechtěl zahrát i v Holubicích. Na začátku příštího školního roku, hned 1. září, bych ale chtěl zopakovat zase vystoupení v Drnovicích, tentokrát už ve spolupráci s nějakým zpěvákem nebo dalším nástrojem," plánuje Petr.

Jeho nejoblíbenějším hudebním skladatelem je Johann Sebastian Bach. „Právě jeho skladby mám opravdu nejraději. Kdybych jednou uměl dobře zahrát jeho S-dur, budu to považovat za vrchol kariéry. Být varhaníkem ale většinou znamená celoživotní učení, takže mám ještě poměrně dost času," směje se drnovický varhaník.