Její jazykové znalosti totiž převyšují sedmou třídu, kterou na vyškovské Základní škole Nádražní 5 navštěvuje. „Zápolila jsem proto v kategorii určené pro žáky osmých a devátých tříd," vysvětluje.

Ze začátku však suverénní nebyla. „Nejdřív jsem docela znervózněla. Byla jsem úplně nejmladší a cítila jsem se oproti všem hrozně malá. Snažila jsem se uklidnit tím, že máme být na stejné úrovni. To mi trochu pomohlo, ale jakmile jsem přistoupila k rozhovoru, byla jsem nervózní ještě desetkrát víc. Uklidnila jsem se teprve, až jsem začala mluvit," vzpomíná dívka.

K jazyku se dostala díky sledování německých programů. „Když jsem byla v první třídě, přestěhovali jsme se s rodiči do Vyškova. Doma jsme měli satelit, a tak jsem sledovala různé německé pořady, němčinu jsem si odposlouchala. A dá se říct, že asi v sedmi letech už jsem ji ovládala a všemu rozuměla," popisuje žačka sedmé třídy.

Nezůstala však jen u televize. „Jazyk si trénuji i pomocí Skypu, kde jsem v kontaktu s vrstevníky z Německa. Bavíme se o hrách, hudbě nebo filmech. Navštěvuji i různá fóra a blogy, kde s nimi diskutuji. V současnosti také chodím na soukromé hodiny, na kterých se stále zdokonaluji," tvrdí.

Nevyniká však jen v němčině, zajímá ji i angličtina, francouzština a japonština. Čeština si ji naopak nezískala. „Přesto jsem se v literární soutěži ve slohu, Vyškovském cedníku, umístila na třetím místě. Soutěžila jsem i v angličtině. V okresním kole jsem byla druhá. Ve škole mě ale moc nebaví. Přestože jsem v nejlepší skupině, pořád jsem dál než spolužáci. Proto se ji učím spíš sama a se sestrou," přibližuje s tím, že by si v budoucnu ráda našla práci, kde by jazyky využívala.

Třeba japonštinu se rozhodla učit asi před rokem a půl. „Nemám na ni ale tolik času jako na ostatní jazyky. Zaujala mě při sledování japonských seriálů a poslouchání japonské hudby. Líbí se mi, jak zní, i její písmo. I když je hodně složité. Japonština má dvě abecedy a každá má šestačtyřicet znaků. A to už je trochu složité si zapamatovat," připomíná Phuong Anh.

Střední školu by chtěla absolvovat v Německu. „A pak tam určitě i žít a pracovat. V Německu je mnohem víc možností. Chtěla bych se však podívat i do Japonska. Mnoho lidí si ho představuje jako ultramoderní zemi plnou robotů. Přitom tam ale velmi lpí na tradičním stylu života. Dbá se tam hodně na slušné chování," vysvětluje zažitý omyl.