„U našich židovských hřbitovů na Moravě platí různý provoz podle místní situace. V Rousínově přitom nemáme správce a chybí nám tam funkční Infocentrum, takže nelze jednoduše přístup zajistit. Jedinou možností je, kdybych dojížděl příležitostným návštěvníkům otvírat z Brna, ale to je samozřejmě nesmysl. My totiž nejsme aparát státních hradů a zámků,“ vysvětloval za brněnskou židovskou obec Jaroslav Klenovský.

Zájemci si podle něj vystačí, když při procházce vedoucí podél hřbitova zleva uvidí vše podstatné. „Aby přelézali ohradní zeď nebo se vlámávali drátěným pletivem, to jim opravdu nedoporučuji. Asi před deseti lety tam na školáka byl shozen spolužákem náhrobek. Chlapec pak skončil na vozíku, učitel šel málem do vězení a škola musela po letech soudních sporů platil miliony odškodného,“ zdůraznil Klenovský.

Místo je dokladem hluboké tradice židovské komunity v Rousínově. „Na hřbitově založeném na přelomu patnáctého a šestnáctého století je asi patnáct set náhrobků. Je poměrně úzký a protáhlý,“ popisovala například Jana křížová, která místo sama navštívila.

Tajemství pohřbených

Odborníci na náhrobcích zdokumentovali alespoň část nápisů v hebrejštině a němčině, která byla v minulosti mezi místními Židy čile využívaná. U mnohých nejstarších náhrobků však již nápisy prakticky nejsou pouhým okem rozpoznatelné, tajemství o pohřbených si tak zřejmě už navždy ukryjí.

Nejstarší náhrobek s určeným stářím datují odborníci až na rok 1621, zatímco nejmladší náhrobek je teprve z třináctého ledna 2006. Tehdy v Rousínově našel místo posledního odpočinku vnuk rousínovských prarodičů Felix Barber, který od druhé světové války pobýval dlouhodobě v Anglii.