Letos se zaměřili na oblast jihovýchodní Moravy, pro kterou bývá typické obalované L. To je hláskový jev, který není ve spisovném jazyce, a proto rychle mizí. „Mluvčí místo L říkají U. Mění se ale jen to L, které se ve staré češtině vyslovovalo tvrdě,“ zmínila výzkumnice Marta Šimečková.

Cílem výzkumníků je vytvořit soubor nahrávek s lidmi, kteří nářečím stále mluví. Nahrávky se stanou součástí archivu zvukových záznamů nářečních promluv, který je největší v České republice. „Dostane se k nim i veřejnost. Bude to zajímavé nejen jazykově, ale také obsahově,“ přiblížila Šimečková.

Hlohovečtí si k Vánocům nadělili neotřelou encyklopedii obce.
Hlohovec rýká: kadyma tadytok ideš? Rozumíte jim?

Lidé se dozví, jak vypadaly zabijačky, jaké měli lidé kroje v různých obcích nebo jaké zvyky a tradice dodržovali. „V jednom případě jsem se rozplakala. Mluvčí vypráví například o konci druhé světové války, kdy vyplývají znásilnění dívek a žen. Mají potřebu o tom mluvit, dříve jim to zakazovali,“ uvedla Šimečková.

Jedno slovo, ale jinak

Oblast jihovýchodní Moravy zahrnuje celou řadu nářečí. Kromě obalovaného l zkoumají výzkumníci i zvláštní slova ze slovní zásoby. „V Lanžhotě sluníčku sedmitečnému říkají kokorunka. V jiné oblasti jihovýchodní Moravy zase verunka nebo okorunka,“ uvedla výzkumnice Šimečková.

Výzkumníci vytipovali osmdesát obcí, zatím stihli asi polovinu. „Potřebujeme ideálního mluvčího. Nejlépe aby měl alespoň sedmdesát let. Většinu života musí strávit v dané oblasti a stejně tak jeho rodiče a prarodiče. Pokud by jeden z rodičů byl z jiné obce, nářečí už může být smíšené. Je lepší, když má nižší vzdělání, aby ho neovlivnilo studium,“ vysvětlila Šimečková.

VIDĚLI JSTE? V Deníku jsme si pohráli s titulky, jsou v různých nářečích. Najdete je pod tímto odkazem.

Za výjezd vyzpovídají výzkumníci čtyři až osm mluvčích. „Mezigenerační dialog trvá hodinu a půl až dvě hodiny. Ne všude zůstal někdo, komu je staré nářečí blízké. Například v Lužicích, Moravské Nové Vsi a ve Staré Břeclavi se obalované l zmapovat nepodařilo,“ zmínila Šimečková.

Předseda Slováckého krůžku Stará Břeclav Vlastimil Horák už nezná nikoho, kdo by ve Staré Břeclavi obalované l používal. „Sice sem tam nějaká slovíčka chytnu, ale nářečím nemluvím. S tím se nedá nic dělat, to je vývoj,“ dodal Horák, který tam žije šestačtyřicet let.

Zámeček a přilehlý areál před třemi lety koupil Slovák Robert Nemcsics. Kompletní náročné obnovy se dočkaly nejen vnitřní prostory památkově chráněné empírové stavby. Ta pochází z dílny předního lichtenštejnského architekta Josepha Hardtmutha.
Lány: Zakletý zámeček mezi lužními lesy, který vysvobodil slovenský rytíř

Naopak v Lanžhotě, Kosticích, Tvrdonicích nebo Prušánkách je obalované l mezi místními stále přítomné. Zdena Šlichtová žije v Tvrdonicích celý život. „Já su ještě z poslední generace, která nářečí používá. Ve škole nás učili spisovně, ale ještě to umíme používat. Některé místní výrazy se úplně ztratily, některé sa stále používajů. Třeba kýbl. Všeci vědjá, co je kýbl, aj děcka. Já osobně si myslím, že by mělo být důležité nářečí uchovat a předat. Je to taková naše identita přece,“ řekla.

Za udržení tradice je i členka Ženského sboru z Lanžhota Marie Prajková. „S tradicemi su srostlá od svojeho narození. Narodila jsem se tu a pořád tu žiju. Zachovávám obraty, když jsou v písních. To je prostě nářečí, má to tak byt. Nemám ráda, když se zpívá byla jsem v hájku. V Lanžhotě se zpívá byua jsem v hájku,“ vysvětlila.

Zdroj: Deník/Petr Turek

I ji ovlivnil spisovný jazyk ve škole, který si přinesla i do pracovního života. „Lidé si mysleli, že jsem přivdaná. Pro mě je nářečí důležité pro písničky, ale že bych ho nutně potřebovala k vyjadřování v běžném životě, to ne,“ vysvětlila Prajková.

Některé věci ji ale mrzí. „Není mi po chutí, když někdo říká Uanhodčan. Na Horňácku se říká uáska, u nás láska. Na první slabice obalované l nepoužíváme. Také mám vnuka, co chodí do chase. Pod máju jak zpívají, ony ty děcka necítí, kde mají říct to obalované l. Někdy mě to moc vadí, ale s tím se asi nic neudělá,“ uvedla.

Spisovatel Leopold Králík, který učil více než čtyřicet let na Základní škole v Lanžhotě, vytvořil, spolu se svým bývalým kolegou, před časem Zaručeně první lanžhotsko-český slovník. Na podzim letošního roku vyjde jeho pokračování. „V Lanžhotě lidé používají hodně nářečních výrazů. Některé jsou stejné jako v okolních obcích, ale některé jsou specifické pouze pro tamní oblast,“ řekl Králík.

Řada slov je podle něj zkomolena, vzhledem k blízkosti hranic, z němčiny nebo slovenštiny. Některá vznikla přímo v obci. „Můj děda měl před válkou v Lanžhotě obchod se smíšeným zbožím. Z jižní Afriky mu vozili burské oříšky v jutových pytlích. Jeden ze zákazníků pohlédl při příchodu na pytel s názvem firmy Ashanti company a říká dědovi, aby mu dal tych ašánků. A nový výraz byl na světě,“ vyprávěl Králík.

Herec Václav Neužil na natáčení filmu Poberta.
Radějov hostí natáčení filmu Poberta. Herci přepnuli na slovácké nářečí

Podle něj se v Lanžhotě nářečí stále vyvíjí. „Vznikají nové výrazy, což jsem pozoroval i u dětí při své pedagogické praxi. Takže o jeho budoucnost nemám obavy,“ sdělil.

Výzkumníci začali s pětiletým projektem letos v březnu. Spolupracují na něm i odborníci z Vysokého učení technického. Ti vyvíjí speciální programy, které umožní automatický přepis nahrávek do textové podoby. „Dalším softwarem je automatická detekce na nářečí. Díky ní zjistíme, jaké regionálního příslušnosti je daný mluvčí,“ vysvětlila Šimečková.

Lidé se méně stydí

Podle Šimečkové nářečí mizí, protože se změnil mimo jiné styl výchovy. „Dříve nás vychovávala starší generace, která nám ho předávala. Pomalu ale sledujeme, že se lidé začínají o nářečí více zajímat a méně se za něj stydí. Mají strach z budoucnosti. Chtějí něco velmi známého. To jim poskytuje blízkost obce a příslušnost k jazyku,“ sdělila.

ALŽBĚTA KADLECOVÁ