Přijímá ho například také Ilona Lautierová z Vyškova. „Jsem ráda, že jsme splnili všechny úkoly, které jsme měli, a ke všemu na velice dobré úrovni. To nás samozřejmě těší," svěřuje se Lautierová krátce potom, co jí klopu ozdobila medaile ministra obrany Za službu v zahraničí. „Celou dobu jsem se ale nejvíc těšila na to, až se vrátím domů, na své dítě. Za ním směřovaly moje další kroky hned poté, co jsem absolvovala zdravotní vyšetření v Těchoníně," dodává vojačka s hodností praporčíka.

Blízcí rodinní příslušníci chyběli snad všem vojákům, kteří od nich byli půl roku vzdálení tisíce kilometrů. „Měli jsme takřka každodenní přístup k internetu, takže jsme s rodinami byli v úzkém kontaktu. Ale i tak to bylo po této stránce náročné. Nejvíc jsem se těšil na ženu a děti," uvádí další oceněný voják patřící k 74. lehkému motorizovanému praporu Bučovice, z nejž pocházela většina příslušníků 10. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar.

Ministerstvo nerozdává jen medaile Za službu v zahraničí, které získali všichni nastoupení vojáci, ale také Záslužné kříže. Jeden získává i velitel 10. jednotky Josef Kopecký. „Naše nasazení se odvíjelo v duchu toho, co už čeští vojáci v Afghánistánu započali. Naším hlavním úkolem byla ochrana a zajištění bezpečnosti civilních expertů, kteří v zemi uskutečňovali nespočet projektů směřujících k zlepšení života místních. To se nám podařilo, žádný civilista nebyl ohrožený," pronáší v děkovném proslovu Kopecký.

Vzpomíná také na událost, která se všem účastníkům mise zapsala do paměti černým písmem. „7. září se povstalcům podařilo při raketovém útoku zasáhnout český prostor. Náš kamarád Tomáš z útvaru z Přáslavic utrpěl zranění, ze kterých se dodnes nezotavil. Stále na něj myslíme a doufáme, že se opět bude moci zařadit do normálního života," přeje si velitel.

Straussův Dunaj

Jak na běžícím páse přijímá jeden voják za druhým záslužné medaile. Ceremonii podbarvuje skladba Na krásném modrém Dunaji Johanna Strausse mladšího a dodává jí ještě větší důstojnost. Některým medaile připíná premíér Petr Nečas, dalším zástupce náčelníka Generálního štábu Aleš Opata, gratuluje také bučovický starosta Radovan Válek. Ten, stejně jako předseda vlády, navštívil vojáky i v Afghánistánu. „Mají za sebou těžké období. Víc než půl roku strávili v nevstřícné zemi, kde lidé cítí pomoc NATO jako agresi. Čeští vojáci tam však šli na mírovou misi, pomoci vytvářet Afgháncům to, co jim pomůže do budoucna. Téměř všichni se vrátili zdraví. Tím prokázali, že byli na misi řádně připravení," říká Válek.

Z bezmála tří stovek vojáků se domů nevrátil jen jeden. I na něho dnes všichni jeho kamarádi vzpomínají. Kaplan za něj a jeho nejbližší pozůstalé, kterým se svým proslovem snaží dodat duševní sílu, dokonce pronáší modlitbu. Otevřené prostranství před zámkem najednou ovládá hrobové ticho a některým vojákům se derou slzy do očí.

Za několik málo okamžiků zazní česká hymna a vojáci se rozprchnou do všech možných koutů republiky, ke svým útvarům, aby mohli opět plnit svá poslání. „Někteří si však ještě budou vybírat dovolené. Většinou ti, kterým ještě zbyla nějaká z loňského roku," dodává Lautierová.

Vzhledem k silnému ledovému větru, který provází celou akci, se všichni těší do závětří, které jim poskytne zámecké nádvoří nebo některé z místností památky, kde je pro ně připravený další program. Akce pro veřejnost pomalu končí, přihlížející hledají mezi vojáky své blízké a kamarády, pro které začíná další životní etapa.