Když se podaří, co se dařit má, zní z dálky skladba od Michala Davida a je zřejmé, že přeplavat hrušecký rybník Rakovec v neckách, které asi dlouho ležely ladem kdesi na půdě, se odvážné soutěžící nepodaří. Do dřevěného vybavení dřívějších hospodářství se nekontrolovatelně tlačí voda, žena tak musí za povzbuzujícího aplausu publika do chovného rybníka.

Je sobota odpoledne a návštěvníky pátého ročníku hrušecké neckyády už potěšila pětice posádek, u kterých porota hodnotila originalitu, styl jízdy, kostýmy a samozřejmě rychlost. Vítězství si připsala kocábka z PET lahví. „Na neckyádě jsme potřetí, na lodi jsme letos byli celá rodinka. Vytvořit loď z plastových lahví nás napadlo poté, co jsme viděli fotky z podobné akce," vzpomíná závodník Luboš Blatný z Hrušek.

Izolepa a špagáty

Kdo čekal lahve naházené na hromadě, ovázané provazem a na nich balancující posádku s pádly, byl by zklamaný. I když s rovnováhou rodinka před samotným startem problém měla. „Nakonec to ale dobře dopadlo. Plastové lahve jsme sbírali asi dva měsíce a svázat samotnou loď trvalo zhruba týden. U sebe drží pomocí izolepy a špagátů. O vítězství nejde, hlavní je se pobavit," pokyvuje soutěžící, který loni patřil s tmavými dredy, barvami a pestrým oblečením do maskované posádky Jamajčanů.

Ochranáři přírody si to letos rozdali i třeba s posádkou Santa na dovolené, soudě podle rodiny oděné do červenobílého oblečení tady už někdo myslí na vánoční svátky. Hned první disciplína tak přítomné nenechává na pochybách, že dnešní vodní veselí plní svůj účel. „Dostala jsem tip od kamarádky, která má z Hrušek známého. Už jen podle programu to bude pro děti určitě příjemně strávené odpoledne. Ostré slunce u vody zas až tolik nevadí, takže jsme spokojení," svěřuje se divačka Jana Juránková z Brna.

Zdá se, že spokojená je také asi stovka přihlížejících, kteří obsadili okolí rybníka. „Dostal jsem zprávu, že voda je nezávadná, téměř pitná," baví přítomné moderátor v pruhovaných plavkách.

Upozorňuje, že z pohledu bezpečnosti na recesistickou akci dohlíží i v chládku sedící hrušečtí dobrovolní hasiči a mezi lidmi se proplétající zdravotní sestřička. Po očku sleduje i dění v retro kempu, jehož osazenstvo u vody nocuje. „Ve stanu mají dokonce i nafukovací pannu Anču, která je schopná mužům zajistit full servis v oblasti erotických služeb," rozesmívá moderátor.

Mezitím se však pozornost soustředí i na asi třicítku netradičních jízdních kol. K rybníku je dovezl místní Martin Zehnal, který své první kolo vyrobil coby žák sedmé třídy v roce 1989. Některá jsou nepřehlédnutelná svou velikostí, u jiných můžou lidé obdivovat složitou konstrukci.

Odvážlivci si je zdarma půjčují a zkoušejí, co dovedou. „Plánuji třeba slalom na otočeném řízení. Soutěžící pojedou mezi kuželkami, zatáčí doprava, jenže kolo jede opačným směrem," slibuje spoluorganizátor setkání Zehnal, který svá kola konstruuje po večerech.

Rybník je ideální

Vzpomíná, že s neckyádou se v obci inspirovali jinde. „Máme ideální rybník, který není ani krátký, ani dlouhý, ani hluboký. Jsem rád, že se na něm konečně něco dělá i pro domácí. Prostě, že je využitý nejen na rybářské závody. Zatím nás těší vynikající počasí. Mírně pofukuje, takže se to dá velmi dobře zvládnout. Lidí zatím přišlo dost, žádný úraz nebyl," hodnotí dosavadní průběh setkání Zehnal.

Ti nejzdatnější a nejvíc žízniví diváci si navíc můžou najít svůj pivní soudek. V rybníku se totiž ukrývá jedna třicetilitrová bečka piva a čtyři menší soudky. „Naházel jsem je do rybníka o půlnoci, hlavně doufám, že se najdou všechny," usmívá se spoluorganizátor, zatímco o pár kroků dál sebou jeden z diváků solidně pleskl v průhledné nafukovací kouli. A to už se chystá další disciplína. Holt, tady nuda nehrozí.