„Aby guláš za něco stál, musí se základ, tedy cibule, restovat na sádle dvě až tři hodiny. Vypadá to sice, že je spálená, ale rozhodně tomu tak není. Až teprve potom přidat maso a další ingredience. Celé to trvá zhruba šest hodin," říká předsedkyně poroty Tamara Valiánová. Pro účastníky soutěže, na rozdíl třeba ode mě, zřejmě nejde o nic nového pod sluncem, které v sobotu opravdu hodně pálí už od rána.

Proto nejen mně přichází vhod osvěžení v podobě míchaného nápoje, které jsou v areálu sportoviště také k mání. „Sice jsem vyučená v oboru, ale už se mu nějakou dobu nevěnuji," komentuje barmanka. Její skromnosti si cením, opravdu chutného chladivého drinku ale o dost víc.

Představuje i piva

Ti, kteří nepřijeli autem, volí alkoholickou variantu. Nebo pivo. Celá akce se totiž jmenuje Pivní slavnosti a gulášfest. „Máme sedmnáct píp a na každé je naražený jiný druh piva. V naší vesnici milovníci tohoto moku nemají na výběr, pijí jen jednu značku, proto jsem se před dvěma lety rozhodl nabídnout jim alespoň jednou za rok i něco jiného, než na co jsou zvyklí. No a k pivu přece patří guláš," vypráví pořadatel Ivo Kraus, jak akce, která trvá tři dny, vznikla.

V pátek ji zahájil večerní rockový koncert. „Loni na něj přišlo asi sto padesát platících, letos už skoro dvě stě čtyřicet. Na guláš před rokem dorazilo tři sta padesát návštěvníků. Doufám, že letos to bude ještě víc. Že dají přednost vodě, se nebojím," je přesvědčený Kraus.

Pravdou je, že krátce před polednem se areál začíná dost plnit. Tak tedy zpátky ke guláši. Jak vyplývá ze slov hlavní porotkyně, která je sama kuchařkou, kdo si nepřipravil základ doma, dnes moc šancí nemá. Všichni ale přišli vyhrát. „Účastníme se poprvé a určitě bychom rádi zvítězili. Jsme napoleonisté a Ivo, pořadatel, je náš kolega. Když jsme na tažení, pro vojáky vaříme. Tak jsme si řekli, proč to nezkusit tady," svěřují se Knapkovi z Bučovic, kteří dokonce vaří v dobových uniformách. Ale horko jim prý není, ačkoliv mají dlouhé rukávy i nohavice. „Nemáme na sobě všechny části uniformy," vysvětlují.

Pokořit ostatní a získat další pohár přijela i skupinka kolem Pavel Kaloudy, která loni stanula na nejvyšším stupni vítězů. „Vaříme stejný guláš jako před rokem. Samozřejmě hovězí. Kamarád, který nám tady šéfuje, je kuchař," říká mladý muž.

Jak už bylo řečeno, základem je cibule, maso a koření. A pak tajné ingredience. Ne moc typické je zahušťovat bramborem, jak to dělá třeba Markéta Piešťanská z Otnic. Někdo kromě masa vyvařuje i kosti a kůže, které v závěru samozřejmě vytáhne. Hodně netypické je ozvláštňovat guláš trnkami a smetanou. „Dáváme je až skoro nakonec, jídlo díky povidlům získá docela jinou barvu a chuť. Je po nich hodně cítit," přibližuje jedna ze soutěžících. A jak dodává její parťák, chutná sladce i pikantně zároveň.

Sváteční den

Ačkoliv se na akci všichni dobře baví, zřejmě se do dějin zapíše černým písmem. Těsně před závěrem, než svou gulášovou alchymii dokončil, klání pro jednoho z deseti účastníků skončilo. Silnější vítr zvedl stan stojící opodál, který narazil do kotle a převrhl ho. Poblíž se zrovna nikdo nepohyboval, takže se událost obešla bez zranění, nicméně škoda je obrovská.

Mrzí to třeba Hanu Poláčkovou, která je milovnicí gulášů. „Nebyli jsme u toho, ale určitě je to neštěstí. Všichni se připravují dopředu," poznamenává žena, která otnický gulášfest ještě nevynechala. „Je to pro nás svátek, těšíme se sem každý rok. A jezdíme i do okolních vesnic, když se něco takového děje. Doma dělám guláš jedině z vepřového, tady ale ochutnám všechny. A ten, který mi připadne nejlepší, si určitě přidám. Dnes jsem nevařila, naobědváme se tady," svěřuje se.

Rozhodně není jediná. Stejně mluví i další dámy. Aby ne, jídla je opravdu dost.