„Jágra jsem odchytl k podpisu hned několikrát. Mám i hrací puk jeho bývalého klubu New York Rangers,“ říká Charous.

Puků už nastřádal na tři tisíce. „Dřív jsem bral prakticky cokoliv s potiskem, nyní se zaměřuji hlavně na puky z konkrétních zápasů české extraligy a taky mezinárodních turnajů. Důležité je logo. Mezi sběrateli není cenná samotná fólie. Musí tam být sítotiskem natištěné logo,“ vysvětluje sběratel. Pryžovou památku si kupuje prakticky na každém zápasu, na který si opatří lístky.

Ty shání i pro nadcházející mistrovství světa v ledním hokeji na Slovensku. „Už jsem zažil dva zápasy na mistrovství světa v roce 2004, které se konalo u nás. Byl to dost silný zážitek, takže na letošní slovenské mistrovství chci vzít i syna. Je mi jedno, na které utkání. Atmosféra leccos vynahradí,“ svěřuje se.

Právě mistrovství světa ho kdysi ovlivnilo natolik, že začal kotouče sbírat. „Sháním je od roku 1976, kdy se hrálo mistrovství světa v polských Katovicích. Vždycky jsme byli sportovní rodina. Začal jsem si kupovat časopisy, vedl si vlastní sešity a zároveň sbíral puky s potiskem. Puky se daly běžně koupit ve sportovních potřebách. Můj první stál tehdy tři koruny padesát haléřů,“ vzpomíná na sběratelské počátky Charous.

Začal se scházet i s jinými nadšenci a na výměnných setkáních si doplňoval sbírku dalšími kousky. „Každý má už nějakou známost v zámoří, takže získáváme i puky přímo z Ameriky. Nejcennějším kusy jsou přímo z utkání. Třeba když pojedu do Zlína na hokej a chytnu puk přímo do klína. Je sice odřený, ale je to puk, který má už nějaký svůj příběh. Asi před třemi lety jsme byli na hokeji právě ve Zlíně. Šlo o barážový zápas, byly tam snad jen tři stovky fanoušků. Chytli jsme hned tři hrací puky,“ vzpomíná sběratel s tím, že někteří jeho známí neváhají dát za vytoužený puk třeba i osm tisíc dolarů.

Vzácnost z půdy

Exponáty mu nosí i lidé z okolí. „Například jeden kolega uklízel u maminky půdu. A našel puk z mistrovství světa, které se konalo v pětašedesátém ve finském Tampere. To je rarita,“ chlubí se jedním z nejcennějších kousků své sbírky vyškovský rodák.

Rodina je k jeho koníčku tolerantní. I když už všichni pociťují problémy s nedostatkem místa. „Manželka naštěstí není květináčová. Občas nadávala, když jsem puky třídil. Měl jsem je doslova všude,“ vzpomíná sedmačtyřicetiletý Charous.

Puky skládá ke stěně jeden na druhý. Když si před časem užíval dovolené, zavolala mu dcera: „Taťko, spadly ti puky!“ Stovky černých kotoučů pak několik dní dával zase pečlivě do pořádku.

Charous je sám aktivní sportovec. Odehrál přes třicet sezon krajských soutěží za Vyškov. Paradoxně ne v hokeji, ale v košíkové. „Mám takový sen. Až budu slavit padesátku, tak se chci podívat do Ameriky a vidět jeden zápas NBA a jeden zápas NHL. Uvidíme, jestli se vyplní,“ přeje si sběratel.