Dostal se i k moderním metodám operací břišní kýly, nejobtížnějším a nejčetnějším zákrokům nebo k čekání na chirurgické ambulanci. „Přichází k nám lidé i s kdejakou naraženinou, která by se za jiných okolností jen namazala a zaledovala, to nám bere čas na péči o závažnější stavy,“ říká Polednik.
Vyškovská nemocnice aktuálně zavádí jednodenní chirurgii. Mohl byste popsat, v čem spočívá a jaké přináší výhody?
Hlavní výhodou pro pacienty je zkrácení jejich hospitalizace. V nemocnici zůstanou v ideálním případě pouze čtyřiadvacet hodin. Vše pochopitelně závisí na naší správné volbě každého pacienta a typu výkonu. Novinka však přinese benefit i těm, kterým není určená. Tím, že někomu zkrátíme hospitalizaci, ji můžeme zase prodloužit tomu, kdo to opravdu potřebuje.
Pro které pacienty je tedy určená?
Nedá se to definovat jednoduše. Dalo by se říct, že je vhodná u části výkonů pro jinak zdravé pacienty. Dotyčný člověk zkrátka nesmí mít nějaké další zásadnější nemoci, které by vyžadovaly předoperační přípravu.
Jak významným faktorem je třeba věk?
Věk jako takový není definovaný faktor. Určitě k tomu nebudeme přistupovat třeba tak, že bychom v režimu jednodenní chirurgie neoperovali pacienty nad šedesát let a podobně. Je to dané především fyzickou nebo zdravotní kondicí a absencí potřeby přípravy před operací.
Na které zákroky se zatím bude jednodenní chirurgie ve Vyškově vztahovat?
V ideálních případech to budou operace žlučníku, tříselné kýly i pupeční kýly. Patří sem také operace křečových žil a různé karpální kanály, které nelze z nějakého důvodu udělat v lokální anestezii, a to z důvodu, kdy má na ni pacient alergii.
Pokud mluvíme o tom, že se člověk vrací domů do čtyřiadvaceti hodin po zákroku, jak konkrétně den takového pacienta v nemocnici začíná a jak je zorganizovaný?
Na naši ambulanci přijde v den operace v sedm ráno, kde ho přijmeme. Od půlnoci přitom nesmí jíst, pití je možné obecně do šesté hodiny ráno. Provede se administrativní a lékařský příjem, pak následuje příchod na oddělení a příprava k operaci. Tady je důležité, aby byl pacient jinak zdráv, nesmí být ani nachlazen, aby tak příprava byla rychlá a krátká.
Ještě ten den do dvou, tří, nebo čtyř hodin jde na operační sál, kde zdravotníci provedou standardní zákrok. Poté je pacient odvezen zpátky na oddělení, kde se z anestezie probírá. Pak ten den večer, ale většinou druhý den ráno, když je v dobré kondici a cítí se na to, odchází domů. Dále ho sledujeme v ambulanci do zhojení, vytažení stehů a po dobu rehabilitace.
Můžete prozradit, kdo jednodenní chirurgii povede?
Vedoucím lékařem je doktor Petr Sadílek. Je to velice zkušený lékař, dlouhodobý vedoucí Jednotky intenzivní péče (JIP). Má osmnáctiletou praxi s nejvyšším všeobecným chirurgickým vzděláním. Primáře by zvládl dělat kdekoliv.
Přistupujeme k jednodenní chirurgii komplexně, nesoustředíme se jen na operační výkon. Chceme také, aby měl každý pacient ten nejlepší výsledek. Patří k tomu pečlivé plánování, dobrá příprava a správný výkon. Říká se totiž, že každý má svoji nemoc.
Minulý rok jste zaváděli moderní metodu Fasciotens, která se týká především břišní kýly. Mohl byste prosím přiblížit v čem spočívá a jaké s ní máte dosavadní zkušenosti?
Fasciotens je za mě velice nadějná metoda k řešení defektů břišní stěny. Není to možné paušálně vztáhnout na všechny druhy kýl, ale jsou to velké kýly ve střední rovině. Spočívá v tom, že vypreparujeme kýlu a fascii, která tu kýlu ohraničuje a na ni fasciotens zavěsíme. Definovaným tahem pak natáhneme svaly dutiny břišní. Ty pak uvolníme, což nám potom umožní snazší sešití defektu ve fascii. Vždy se tam dává síťka, která stěnu zpevní. Fasciotens především snižuje operační náročnost. Bez něj bychom používali agresivnější metody.
Můžete zmínit i nějaké další moderní operační metody, které v nemocnici využíváte? Které třeba provádí pouze omezené množství pracovišť?
Co se týče nás ve Vyškově, jsou to moderní metody operací velkých kýl. Je to jeden ze základních směrů na naší chirurgii. Kromě zmíněného Fasciotens to jsou operace komponentních separací – je to složitá operace, kdy celou břišní stěnu rozdělíme na jednotlivé komponenty a zpravíme. Dále to je semiinvazivní metoda MILOS.
Z celé Moravy koncentrujeme pokud ne všechny, tak většinu pacientů s peritoneálním katetrem, tj. tenká plastová trubička, která je zavedena pacientům do peritoneální dutiny a slouží jako náhrada funkce ledvin. Je to alternativa k hemodialýze, s tou výhodou, že si ji pacient dělá doma sám. Což je pro něj pochopitelně mnohem komfortnější. Naši traumatologové se nadstandardně věnují zlomeninám patní kosti nebo nitrokloubním zlomeninám.
Jsou nějaké další podobné novinky, které máte v plánu zavádět směrem do budoucna?
Toho, co bychom chtěli, je celá řada, ale musíme být reální. Na každou novou metodu je potřeba prostor, finanční i lidský kapitál. Tak trochu narážíme na kapacitu operačních sálů. Chirurgické oddělení ale vždycky někam směřuje. Takovým mým snem je zavedení bariatrické operativy pro obezitu, ale to je spíše hudba budoucnosti. Nyní se rýsuje spolupráce s plastickým chirurgem, kdy bychom řešili různé defekty, dekubity a podobně, a nebo velké defekty dutiny břišní i s plastikou a kosmetickým efektem.
Jak náročné je při zavádění nových metod školení? Jezdí za ním vyškovští chirurgové do jiných nemocnic?
Školení v jiných nemocnicích je nedílnou součástí naší práce. Zrovna minulý měsíc byl takto venku jeden kolega, ale tento měsíc jedeme rovnou čtyři. Na jiných pracovištích se učíme nové metody, ať to už jsou metody operační nebo ty, co využijeme na jednotce intenzivní péče. Jezdíme na školení vyšetřovacích metod, invazivních metod, zavádění nových vstupů a podobně. Každý měsíc je někdo z nás někde jinde.
Míří ze stejného důvodu zdravotníci z jiných měst naopak i do Vyškova?
Jsme výukové pracoviště pro metodu MILOS, což je taková málo invazivní metoda operace některých typů břišních kýl. Lékaři se jezdí učit k nám, děláme to asi už pět let. Valnou část moravských chirurgů jsme v tom postupu proškolili nebo jim umožnili zlepšení. Nově lékaře školíme pro inovativní metodu Fasciotens, protože jsme jedni z těch, co už mají za sebou nejvíce výkonů.
Někteří z nás i učí v nadstavbových kurzech. Třeba doktor David Prchal učí v AO trauma kurzech, což je prestižní záležitost. AO kurzy jsou pomyslná topka a vyučují zde špičky ve svém oboru. Doktor Prchal má zkušenosti ze zahraničí, z fakultní nemocnice a nyní u nás na chirurgii dělá vedoucího traumatologa, dále je náměstkem pro zdravotní péči Nemocnice Vyškov. Ukazuje to, jak daleko jsme s traumatologií ve Vyškově.
Které typy zákroků jsou ve Vyškově nejčetnější?
Nejčetnější jsou u nás operace tříselných kýl, žlučníku, operace křečových žil, zlomených zápěstí a krčků stehenní kosti.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vyškovská nemocnice dokončila magnetickou rezonanci. Systém krátí vyšetření
Který zákrok prováděný u vás pak můžete označit za nejnáročnější?
V první řadě je potřeba připomenout, že chirurgie jde několika směry. U toho traumatologického jsou náročné operace patních kostí a niktrokloubních zlomenin. V případě všeobecného směru to pak jsou třeba laparoskopické resekce střeva pro nádory.
Jak je na tom chirurgie se zajištěním personálu? Máte poptávku po dalších posilách?
Můžeme to rozdělit na lékařský a nelékařský zdravotnický personál. U lékařského jsme víceméně saturovaní, máme dostatek lékařů včetně těch kvalifikovaných. Zásadní nedostatek máme v nelékařském personálu. Potřebujeme sestřičky jak na klasické lůžkové oddělení, tak i sestry specialisty na operační sál, JIP a chirurgickou ambulanci.
Kolik lidí u vás tedy aktuálně pracuje?
Hrubě se dá říct, že chirurgie má v této době kolem stovky zaměstnanců. Zahrnuje to přibližně dvacet lékařů a osmdesát zástupců nelékařského personálu. Máme pod sebou tři lůžkové jednotky, JIP a operační sál. Patří k nám i velký ambulantní trakt a kolonoskopické pracoviště, které se zabývá endoskopií a kolonoskopií tlustého střeva. Jsme tedy poměrně velcí.
Ve Vyškově funguje i chirurgická ambulance. Do různých nemocnic sem lidé přitom často míří i kvůli banálním poraněním. Setkáváte se s tím i u vás? Jak dlouho obvykle trvá, než pacient na ambulanci dostane ošetření?
S čekáním máme bohužel velké zkušenosti. Čas na chirurgii a v čekárně však plyne jinak. S těmi banalitami to skutečně tak je. Celá řada lidí má totiž úrazové pojištění, a když nemá zprávu od lékaře, tak se s tím nedá nic dělat. Pacienti k nám přichází s kdejakou naraženinou, která by se za jiných okolností jen namazala a zaledovala.
Když přijde někdo s něčím lehčím, tak vnímá, že čeká dlouhou dobu s tím, co je v uvozovkách prkotina, musíme ale upřednostni vážněji nemocné. Zavádíme systém, abychom měli čekací dobu pod kontrolu. Vyjíždí nám statistiky, kolik pacientů ošetříme do dvou hodin, kolik do pěti a podobně. Třeba v porovnání s ambulancemi fakultní nemocnice, jsou ty časy srovnatelné. Nejsme v žádném extrému.
Jak by tedy měl člověk posoudit, jestli pro něj má návštěva chirurgické ambulance skutečně smysl?
To jako laik poznat nemůže. Pokud zkrátka přijde s tím, že ho čtyři dny bolí kyčel nebo má pět dnů oteklý kotník, musí počítat s tím, že jakmile pacienty přetřídíme, bude na konci. Závažnější případ má přednost.
Kolik zákroků zvládnete na vyškovské chirurgii za rok?
Tahle chirurgie má do tří a půl tisíce hospitalizovaných. Loni jsme provedli asi dva a půl tisíce operací, z toto pět set padesát laparoskopických, tedy miniinvazivních, a z toho osmdesát až devadesát ventrálních, tedy břišních kýl. Asi třetina operací spadá do oblasti úrazové chirurgie.
Můžete na závěr shrnout, jak velký přesah vaše pracoviště má?
Máme cévní chirurgii, traumatologii, všeobecnou chirurgii, intenzivně se věnujeme také chronickým ranám, děláme endoskopie a zabýváme se výrazně i výživou a zotavením pacientů. To je přesah, který umožňuje, že opravdu nemocné pacienty, i ve vyšším věku nebo s přítomností více onemocnění najednou, jsme schopni vyvést z jejich nemocného stavu.
Samotný výkon bude u mladého i starého člověka stejný. Zatímco mladý muž ale bude doma za den, u jeho babičky to bude klidně týden. Soustředíme se mimo operace i na řádnou předoperační přípravu, výživu a rehabilitaci.