Zraky všech přítomných se upírají ke kolbišti, kde se přes víc než desítku překážek plavně přenáší jezdkyně na koních. „Jsou to první oficiální závody, které na Ovčíně máme. Že se zde budou konat, jsme počítali od samého začátku, když jsme areál od armády přebírali. Můžu tak říct, že jsme naplnili jeden z cílů, o který jsme dlouhodobě usilovali," uvádí ředitel závodu a jednatel občanského sdružení Manner Jiří Novotný.

Hojná účast

Na to, že jde o první závody, přijelo poměrně dost účastníků. „Obvyklé je, že v jedné kategorii závodí při pěti až šesti disciplínách kolem pěti jezdců. Na těchto závodech jich ale je třeba v první kategorii hned třináct. Kromě jezdeckých klubů v našem okrese se navíc účastní i dva přespolní. Jeden z nich je dokonce až z Moravskoslezského kraje. Taková účast nás samozřejmě těší," pochvaluje si Novotný.

Mnozí ze závodníků se účastní soutěží pravidelně, stejně tak i někteří lidé z publika. Patří mezi ně například jezdkyně i divačka v jedné osobě Barbora Zahradníčková z nedalekých Boškůvek. „Dnes ale závodit nebudu. Přijela jsem, protože jsem i trenérka a mám zde několik svěřenkyň. Jsem zvědavá, jak si povedou. Nejde mi ani moc o to, aby zvítězily. Důležitější je, jestli trať projedou čistě. To znamená, že neudělají žádnou chybu, čas jako příliš zásadní nevnímám," říká trenérka.

Právě projet trať bezchybně patří k nejtěžším úkolům. „Trénink je samozřejmě důležitý pro techniku jízdy a podobně. Právě mladším závodníkům ale dělá často největší problém zapamatovat si, jak jdou překážky za sebou. Jezdec si sice může trať předem projít, ale ne každému to stačí. Pokud nějakou překážku vynechá, jsou to pro něj ztracené body. Důležité je také, aby jezdec zůstal v klidu, protože nervozita se z něj na koně přenese snadno," přibližuje trenérka.

Soutěže se účastní především mladší závodníci. „Jsou to moje šesté závody. Mohlo by se tak zdát, že jsem s jezděním sotva začala. Trénuji ale tři roky. Doba, než se kůň a jezdec sžijí, se může dost lišit a záleží spíš na povaze zvířete," vysvětluje Nikol Soukopová, která závodí na sedmnáctileté kobyle Berettě.

Že ale délka tréninku nemá vliv na to, jak závody skončí, dokazuje Lucie Zbořilová ze domácí stáje. Jak je vidět, vyhrát můžou i nováčci. „Byl to můj první závod. Samozřejmě jsem proto měla trochu trému. Výhra mě těší o to víc," svěřuje se vítězka závodu v křížkovém parkuru do čtyřiceti centimetrů, které trénink před závodem sebral většinu volného času. „Trénovala jsem hodinu denně. Ale bydlím v Hošticích, to znamená dvě hodiny cesty sem a dvě zpátky. Jenom o tréninku to však není, záleží trochu i na štěstí a rozestavení překážek. Pokud totiž člověk není z domácí stáje, jejich rozestavení se většinou dozví až těsně před závodem, takže se na něj nedá připravit. V tomto případě mi nejtěžší přišel samotný závěr, kde bylo potřeba vybrat poměrně ostrou zatáčku," mluví o svých dojmech Zbořilová, zatímco kolem ní dupou kopyta koní, kteří se rozcvičují před dalším kolem závodu.

Naopak o tom, že zkazit závod není ničím složitým, ví svoje zkušenější závodnice. „Stačí, když koni před překážkou nevyjde krok, nebo běží ve špatném tempu a šance na dobrý výsledek se tím zmaří. Trénujeme to sice v nejrůznějších cvičeních a skokových řadách, ale jistotu člověk nemá nikdy," uvedla Monika Poloučková z Vyškova, která v současnosti trénuje hned na čtyřech koních a na třech pravidelně absolvuje závody ve skocích a westernu.

Akce ale vzbudila zájem také mezi lidmi z okolí. „Jsme přímo z Bohdalic. Ke stájím jsme to měli kousek. Vzal jsem s sebou děti. Je to první akce tohoto typu, na kterou jsme vyrazili. Děti koně zjevně zaujaly, takže myslím, že si tento zážitek budou ještě dlouho pamatovat," usmívá se například návštěvník Pavel Šlamp.