Silák vlastním jménem Zdeněk Knedla pár minut vtipkuje s moderátorem, aby se, jak sám říká, rozehřál. "Přesto, že to nerad slyší, je nejsilnějším mužem v České republice. Drží mnoho rekordů zapsaných v Guinessově knize," zní z úst uvádějícího.

Zekon v zubech táhl třeba tatru Karla Lopraise. "No, třicet let jsem dělal machry, až jsem přišel o zuby. Místo zubů teď tahám všechno za uši," opáčí pobaveně Knedla.

Pokračovatel Franty Kocourka nenechává diváky dlouho čekat a bere si z publika jednoho dobrovolníka na pomoc. Zekon si do důlku v kliční kosti vkládá jeden konec železné tyče, druhý opírá o muže, kterého přivedl z hlediště. Silák bude proti němu tlačit, aby bez pomocí rukou tyč ohl. Jakmile zabere, muž neúprosně couvá. Z publika tedy přizve dalšího člověka, aby prvnho dobrovolníka podpořil zezadu. Zekon znovu zabírá a oba jeho pohybu bránící padají na zem. Přišel čas na třetího z hlediště. Ve třech lidech se konečně daří síle Zekona vzdorovat a tyč se skutečně ohýbá.

Moderní cihlovou zeď prokládají staré kameny. Lidem se to ale nelíbí.
Týden ve fotografii: Nová zeď u slavkovského zámku a fotbalové střípky

Diváci užasle tleskají. Zekon nezahálí a nese železem obité dřevo ve tvaru soudku, které visí na dlouhém řetězu. Na jeho druhém konci je zvláštní úchyt. Slouží k zaháknutí za lidské ucho. "To je jen moje náušnice, abych se rozehřál," vtipkuje Zdeněk Knedla alias Železný Zekon mezi všemi vystoupeními. Nelení a upevňuje úchyt do ucha. Svou náušnici zvedá ze země a otáčí se kolem své osy. Jeho výraz prozrazuje, že se asi nejedná o úplně příjemný módní doplňěk.

To už bere vozítko, ze kterého vede podobný řetěz i s úchytem a vybírá další dobrovolníky z publika. Nejdřív na něj staví čtyři děti, poté tři dospělé. Obě skupiny bez větších obtíží tahá za ucho pouze silou vlastního těla bez pomocí rukou. "Jeho vystoupení je šokující a vtipné zároveň. Padala jsem smíchy i úžasem," popisuje třeba Klára Idesová.

Pokud si myslela, že nic lepšího už neuvidí, zřejmě se mýlila. Zekon si zády lehá na plochu obitou hřebíky. Na sebe pokládá zvláštní zařízení, které připomíná houpačku. Pouze s tím rozdílem, že v jejím středu není pevný kůl, ale známý silák. Na každý konec usedá mladá žena. Začínají se houpat. Diváci užasle utichají. Váhu obou žen drží Zekonův hrudník, který je podepřený pouze plátem se hřebíky. "Nic podobného jsem nikdy neviděl. Jak je možné, že to jeho tělo vydrží?" ozývá se z publika.

Zekon se s lidmi loučí, diváci ale nepřestávají tleskat a pískat. I přes tropické teploty a přímé slunce nedělního dopoledne se jich kolem pódia sešla minimálně stovka.