Jeníkův případ se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. „Problém bývá v obcích, v krajích i ve státě, protože podpora škol není dostatečná. U štrasburské stížnosti čekáme na vyjádření. Podali jsme zároveň antidiskriminační žalobu k Městskému soudu v Brně proti Milešovicím. Obec nezajistila inkluzivní vzdělávání. Požadujeme náhradu nemajetkové újmy ve výši sto tisíc korun a omluvu," oznámila právnička Ligy lidských práv Zuzana Durajová.
Právě nevládní organizace rodinu na šaratickou školu navedla. „Nyní přemýšlíme, na kterou střední syn půjde. Vypadá to, že se bude připravovat na studium výpočetní techniky. Přitom začínal ve speciální škole," rýpla si matka chlapce Lenka Krajčovič.
Mnoho odmítnutí
Cesta do Základní školy v Šaraticích totiž vůbec nebyla snadná. Celkem čtrnáct škol na Brněnsku a Vyškovsku včetně té milešovické ho před třemi lety odmítlo přijmout. Důvody byly různé. „Naši školu momentálně navštěvuje jedenadvacet integrovaných dětí, často s vývojovými poruchami chování nebo učení. Kromě dvou jsou z naší spádové oblasti. Učí se u nás i děti s lehkým mentálním postižením. Pomáhají jim asistenti pedagoga. Ti jsou samozřejmě už snad v každé menší škole," prohlásila ředitelka té šaratické Eliška Sokolovská.
Aby do školy docházely čtyři děti s lehkým mentálním postižením, to se ovšem na vesnických školách příliš nevidí. „Neodmítli jsme je. Důležité je zachovat pro ně sociální vazby v místě, kde vyrostly, kde mají své kamarády. I Jeník si je našel. Když k nám přišel, vůbec nemluvil. Byl uzavřený. Dnes je samostatný, získal sebevědomí," vyjmenovala Sokolovská.
Za neúspěšnou integrací přitom nestály pouze nedostatečné zkušenosti škol. Ale i to, že v případě Milešovic se proti postavili rodiče dalších dětí. „A to dost nevybíravým způsobem. Ze strany vedení školy absolutně chyběla jakákoliv snaha. I lidé na dědině nám to, že jsme na něco takového upozornili, neustále připomínají. Když jsme na nějakém kulturním setkání, někteří na syna vulgárně pokřikují, překousnout to nedokážou," zdůraznila matka hocha.
Reakce rodičů
Tři roky starý dopis, ve kterém ředitelka milešovické školy Lenka Fillová mimo jiné uvádí, že musí přihlédnout k reakci některých rodičů, kteří by své dítě v případě přijetí Jeníka dali do jiné školy, má redakce stále k dispozici. „Jde o typický příklad. Poukazuje na špatnou praxi, školy velmi často nejsou připravené na integraci postižených dětí. Ty končí ve speciálních školách. Pokud je to jen trochu možné, mají být vzdělávané s ostatními. Takto je už odmala vylučujeme," připomněla právnička Durajová.
Zřizovatelem základní školy je obec. Ta však mlčí. „Ve věci nás zastupuje právník. Vůbec se k tomu nechci vyjadřovat," řekl starosta Milešovic Michal Polanský. Žádné dítě s lehkým mentálním postižením do milešovické školy podle něj nechodí.
Ačkoliv rodiče školáků mají doporučení pro integraci do běžných škol, slyší často odmítavé stanovisko. Ostatně příprava učitele, který má ve třídě žáka s mentálním postižením, je časově náročnější. „Musí chystat dvě přípravy. Pro žáka, který jede podle individuálního vzdělávacího plánu, a druhou přípravu pro ostatní žáky. Když má ve třídě ještě navíc nějaké nadané dítě, často se přizpůsobuje i jemu, aby se rozvíjelo. Nicméně pedagogický asistent v případě dítěte s lehkým mentálním postižením je obrovskou pomocí. Důležitá je i podpora ze strany rodiny. Musí žáka motivovat, dbát na pečlivou domácí přípravu i vnímat jeho sebemenší pokroky," popsala ředitelka Sokolovská.
Matka Jeníka upozornila, že syn asistenta pedagoga zdaleka nepotřebuje na všechny předměty. „Udělal obrovský skok dopředu, zlepšil se i po stránce chování. Spolužáci mu rozumí, přístup šaratické školy je výborný," ocenila Krajčovič, která musela se synem dennodenně dojíždět do Brna.
Pokud se žaloby přikloní na její stranu, bude to vnímat jako krok, který může pomoct jiným rodičům. „Často nevědí, na co mají právo. Vedení milešovické školy jen hledalo záminky, proč něco nejde," dodala matka.
