Spolu s redaktorkou Vyškovského Deníku vyráží na test prodejen v okresním městě. Zajímá je, jestli obchodníci dívce prodají cigarety a alkohol. Správně by po ní měli chtít občanský průkaz. Mladistvým do osmnácti let je totiž prodej tabákových výrobků a alkoholu zakázán.

Jako první Charlota míří do trafiky v Dobrovského ulici. Červené „Startky“ už drží v ruce a sahá po peněžence. V poslední chvíli se jí ale prodavačka zeptá na občanku. „Nemám ji u sebe,“ krčí rameny dívka. „Tak bohužel, to nemůžu sloužit,“ kroutí hlavou prodavačka.

Po této zkušenosti si Charlota myslí, že ani nemá cenu pokračovat. Domnívá se, že to všude bude určitě stejné. Nebylo. K velkému překvapení úplně ve všech ostatních obchodech uspěje.

Červené „Startky“ dostane do ruky hned v trafice vedle restaurace Chalupa. Na věk se jí nezeptají ani v tabáku v Kostelní ulici, kde chtěla koupit dokonce láhev becherovky. Když prodejcům o pár minut později redaktorka prozrazuje, že šlo o test, zůstávají jako opaření. „Zaskočili jste mě. Obvykle si dáváme velký pozor. Zrovna tuto návštěvnici jsem ale moc nezaregistroval,“ řekl majitel obchodu Michal Mareš.

Vyspělý Charlotin vzhled zmátl i prodavačku v trafice u Komerční banky na Masarykově náměstí. Ta se vybavuje se známou a když slečna žádá cigarety, vlastně si ji ani moc neprohlíží. „Kdybych byla viditelně malé dítě, asi by mi cigarety nikde neprodali. Ale takhle mě ani nevnímají a nenapadne je podezírat mě,“ myslí si Charlota.

Prodavačka, která nechtěla prozradit své jméno, tvrdí, že bývá opatrná. Mladiství to na ni totiž zkoušejí hodně často. „Děvčat a chlapců se na věk většinou ptám. Nechávám si předkládat i občanku. Kolikrát sem přijdou i devítileté děti. Říkají třeba, že jdou cigarety koupit tatínkovi,“ řekla prodavačka, která ve stánku prý jenom zaskakuje.

Redaktorka Vyškovského Deníku pak z náměstí ještě míří k zámecké zahradě. Ze zkušenosti totiž ví, že tam zaručeně potká děti s cigaretou v puse. Je jich tam plný houf. „Cigarety nám ve stánku ani v obchodě většinou neprodají. Nemáme ale problém je sehnat. Někdy je šlohneme rodičům, ale většinou nám je dají starší sourozenci nebo spolužáci,“ prozrazuje nakonec alespoň něco odhadem desetiletá dívka.