Vysedám z auta a připojuji se ke skupinkám lidí, které stoupají ke kostelu. Od dvou hodin požehná slavkovský farář obnovenému kříži za Hájkem. Spolu s nížkovickými rodáky projdu lesíkem a ocitáme se na polích nad vesnicí. Na loučce stojí opravený kříž. Nížkovický starosta přivítá přítomné a v krátkém proslovu připomíná historii kříže.

Původní kříž z roku 1929 stával na druhé straně polní cesty. Dlouhá léta pak ležel poničený ve vysoké trávě. Až v roce 2007 požádali Tomáš Gala a Radovan Brzobohatý obec o peníze na jeho opravu. Zachránit se však podařilo jen sokl, samotný litinový kříž zmizel kdo ví kde. Umělecký kovář ukoval pro Nížkovické kříž nový.

Kostelní sbor zpívá žalm a po něm se ujímá slova slavkovský farář. Vypráví o pohnutých posledních dnech Kristových, ale hlavně o historii kříže jako symbolu. Od symbolu potupné smrti v antickém Římě až po symbol naděje a vzkříšení pro křesťanskou víru.

Okolní krajinu občas zkrápí několik dešťových přeháněk. Lidé vytahují deštníky. Mně musí stačit kšiltovka, abych měl volné ruce při focení. Naštěstí jsou to opravdu malé přeháňky.

Po dalším žalmu následuje samotné požehnání opravenému kříži. Obřad končí zpěvem svatováclavské a státní hymny. Po ní se procesí vydává zpět do vesnice.

Na návsi před obecním úřadem vyrušuji z družného hovoru skupinku rodáků. „Už padesát pět let nebydlím v Nížkovicích. Ale jak to na mě přijde, musím hned přijet. Naštěstí teď bydlím v Břeclavi, tak to nemám daleko. A sraz rodáků snad ani nejde vynechat!“ vykládá ochotně Oldřich Jeřábek.

Ptám se ho na dopolední kulturní program v sále sokolovny. „Vystoupili děti z mateřské a základní školy. Bylo opravdu na úrovni. Zpívaly staré písničky, které jsme zpívávali my, když jsme byli děcka,“ popisuje nadšeně Jeřábek. Na mysli má dvacátá a třicátá léta minulého století. Chválí také divadelní představení pohádky Jak včelička zachránila králíčka. Velmi si cení práce učitelek, které nácviku s dětmi určitě věnovali nemálo hodin svého času.

Další kroky směřuji do prostor obecního úřadu, kde si prohlížím obřadní síň. Ve vedlejší místnosti je výstava o historii obce. K nahlédnutí jsou staré kroniky, úřední zápisy i fotografie z historie vesnice.

Doba pokročila a tak rychle přecházím k fotbalovému hřišti. Už hodinu se tu měl hrát přátelský zápas nížkovických mužstev. V poklidném odpoledni se však nikomu nechce spěchat, a tak stíhám dokonce úvodní výkop utkání. Od souseda zjišťuji, že žlutí hrají za svobodné, červení za ženáče.

Ženáči se ženou do prvního útoku, ale svobodní jsou aktivnější. Přichází protiútok. Překonaného brankáře zachraňuje tyč, střelu z odraženého míče likviduje bravurním zákrokem. Z dalšího útok svobodných se však už rodí první gól zápasu.

U střídaček se po hřišti motá „šedá eminence“ v černé teplákové soupravě a zpovzdálí sleduje hru – rozhodčí dnešního utkání. Prostě pohodička. Dokonce i mraky se rozestoupily a hřiště zaplavily sluneční paprsky.

Ke hřišti přichází noví a noví diváci. Každý má svého favorita, někteří povzbuzují ženáče, jiní svobodné. Dilema, komu fandit, řeší jedna z fanynek velmi šalamounsky. „Nížkováci, do toho!“, ozývá se směrem k hřišti.

Obracím se na jednu z rodaček, která podle hlasu dlouho nežije na Moravě. „Bydlím už třiačtyřicet roků v Praze. Máme tady ale chalupu, takže se sem ráda vracím,“ vysvětluje Olga Dubová.

První setkání nestihli kvůli dovolené. „Ani jsme o něm pořádně nevěděli. Teď jsem si to nenechala ujít. Strašně jsem se těšila. Potkáte tady známé, které jste třeba od mládi neviděl,“ dodává Dubová.

Stejně jako já nestihla dopolední program. „Škoda, prý byl dobrý. Ale ještě nás čeká zábava a letní noc, zítra opékání selete. Výborný program,“ poznamenává Dubová. Její slova potvrzuje souhlasným přikyvováním další účastník srazu. Rodáci přijeli opravdu odevšad – ze Zlína, z Havířova a z dalších koutů naší země.

Na hřišti zatím došlo u rohového praporku k faulu. Diváci se dožadují penalty. Rozhodčí po dohodě s kapitány ukazuje na značku pokutového kopu. Gól. Ženatí snižují na 1 : 3. Těšně před poločasem přichází krásná individuální akce a ženatí se dotahují na rozdíl jedné branky.

Pohodový fotbal pokračuje i v druhém poločase. V hloučku vedle mě se začíná probírat horká aktualita. Finálový zápas ve Wimbledonu.

Vracím se na náves. Pro nejmenší je nachystán skákací hrad, skluzavka, trampolína nebo svezení v autíčkách. V programu pamatovali organizátoři opravdu na všechny rodáky.