„Nejběžnějším typem čtyřmístných letadel v Česku je Cesna 172. Robin je ale po všech stránkách lepší,“ vyzdvihuje zkušený pilot a instruktor létání Jiří Dokoupil s tím, že Robin je prvním čtyřmístným letadlem, které aeroklub vlastní.
Jakmile zmiňuje, že letadlo pochází z pětaosmdesátého roku, a je tedy starší než já, říkám si, že až o takovou novinku nejde. Předseda aeroklubu Pavel Novák mě ale vyvádí z omylu. „Člověku, který se vyzná v autech, se může zdát, že je velmi staré. Jenže u letadel se stáří neměří v letech, ale odlétaných hodinách,“ přibližuje Novák.
Jako příklad uvádí padesát let staré letadlo, které stojí v hangáru. „Pořád podává špičkové výkony,“ doplňuje Dokoupil.
Jen pár minut nás dělí od toho, než se vzneseme do vzduchu. Patřím mezi jedny z prvních lidí, kteří s vyškovským nováčkem poletí. Dostávám instrukce, jak do sice čtyřmístného, přesto celkem malého letadla nastoupit, aby se nepoškodilo. A pak sluchátka na uši.
Vyhlídkového letu se účastním poprvé, a tak mě po vzlétnutí trochu překvapuje mírné pohupování. „Teplý vzduch, který stoupá od země, se mísí s chladnějším. A tyto vlny letadlem trochu pohybují,“ vysvětluje mi do sluchátek Dokoupil.
Pod sebou vidím Kozinu, Lhotu, Opatovickou nádrž a kolem Ježkovic a pístovického rybníku se vracíme zpět k Vyškovu. Obkroužíme Masarykovo náměstí a pomalu se vracíme zpět na letiště. Při přistávání čekám trochu divočinu, je však plynulé a hladké. Vlastně skoro nejde poznat, že jsme dosedli na zem. Mám pocit, že to chci a musím zažít znovu.
Ti, kdo by si chtěli let Robinem vyzkoušet na vlastní kůži, můžou si vzít s sebou podporu. Kromě pilota se totiž do Robina usadí ještě další tři lidé. „Můžou se hlásit u organizátora letů Michala Linharta. Časem, pokud se nám to podaří legislativně ošetřit, bychom v novém letadle chtěli poskytovat i letecký výcvik,“ nastiňuje Dokoupil.
Přestože nabídku aeroklub ještě nezveřejnil, několik skupin už se Robinem proletělo. „Když mají zájem o let a zeptají se, zda by jich nemohlo letět víc, nabídneme jim právě let tímto letadlem. Je to výborná možnost třeba pro rodiny,“ dodává Linhart. A jak doplňuje Novák, přínosem bude novinka i pro členy aeroklubu. „Můžou vzít rodinu, známé a letět se s nimi někam podívat. Nejen na Vyškovsko, ale klidně i k moři. Za dvě hodiny jste na Jadranu,“ představuje si Novák.
I přes sjednaný termín se nicméně může stát, že v daný den nakonec na vyhlídku zájemci nevyletí. Vždy záleží na počasí. „Snažíme se lety naplánovat dopředu podle předpovědi. Některé však nakonec vyloučíme. Pilot musí mít vždy možnost říct, že nevzlétne,“ vysvětluje Novák.
Dokoupil souhlasně pokyvuje hlavou. „Riskovat nemá smysl. Zvlášť u tohoto koníčku. Pilot musí mít stoprocentní jistotu, že let může uskutečnit. Jakmile ji má jen na devětadevadesát procent a jde do toho, je to špatný pilot,“ upozorňuje. V aeroklubu působí od roku 1974. Od té doby nepamatuje, že by se na letišti stala nehoda s následky na zdraví. „Buď to děláme dobře, nebo máme velké štěstí. Anebo obojí,“ usmívá se.