„S internetem pracuji od dvanácti let. Začínal jsem knížkou o tvorbě webových stránek, kterou jsem si vypůjčil. Od té doby jsem se přes tvůrce internetových stránek dostal na pozici project managera našeho sdružení,“ tvrdí o sobě sympatický student. V protikladu k nízkému věku má velké zkušenosti z oblasti marketingu.

Do činností jeho sdružení se postupně zapojují lidé různých povolání. Jakub se stará o to, aby třeba zedník našel dobrou práci a firma schopného zaměstnance. Jednoduše je spojí po internetu. Jejich zápis do sítě tak odstartuje dokonalejší využití jejich schopností.

„Máme ve sdružení počítačové odborníky, lektory cizích jazyků, ale také řemeslníky,“ vypočítává Jakub. Mnohé ze zkušeností, jak pracovat s lidskými zdroji, zveřejňuje ve své Středoškolské odborné práci na téma sociální sítě. To se bude podle něj v budoucnu týkat každého.

Dubec věří, že vytvoří s přáteli novou internetovou síť: „Chceme mít vlastní síť, která se bude odlišovat od ostatních. Především tím, že pojem sociální síť nebude znamenat jen přezdívku na webu, ale bude o spolupráci, přátelství, společných cílech a hodnotách. Internet je jen prostředek, jak se k našim metám dobrat. Když nás bude dost, dokážeme si společně vystačit ve všech oblastech lidské činnosti. Je to výměnný obchod, který je při dobře nastaveném systému výhodný pro všechny členy,“ tvrdí mladík.

Jakub má nejenom velkolepé plány. Opravdu se mu daří kolem sebe shlukovat lidi, kteří společně tvoří různorodé projekty s konkrétními výsledky. Pořádají schůzky v Praze a v Brně, při kterých se členové lépe poznávají. „Chceme zasáhnout do každodenního života, nechceme být jenom adresou na internetu,“ prozrazuje Jakub.

Uvědomuje si, že jenom internetové dorozumívání může být omezením. „Chceme fungovat i ve světě bez počítačů. Například plánujeme, že budeme pořádat tábory. Chystáme soutěže pro mladé budoucí podnikatele. Pokoušíme se neziskový okruh našeho působení propojit s výdělečnou oblastí. A to hlavně proto, abychom si mohli dovolit také penězi podporovat naše projekty, třeba v oblasti vzdělávání a práce na počítači,“ objasňuje student.

Jakub Dubec, to je Konekuto v konkrétní lidské podobě. Je skvělý společník, není ani trochu namyšlený a energie má na rozdávání. Po absolvování gymnázia by chtěl studovat sociální vědy. Rozumí lidem a s oblibou dodává, že spojuje lidi. „Nerozhoduji za ně, mohlo by to být nezodpovědné. Vím, jak je seznamovat, aby si díky svým dovednostem byli navzájem prospěšní,“ tvrdí.

Chtěl by o tom všem napsat knížku. Na otázku, jestli vidí místo pro sdružení Konekuto i ve své budoucnosti, přesvědčivě odpovídá: „Bez něj bych měl prázdný život.“

Lea Navrátilová