Jedinečný výtvor, který ve své době znamenal něco naprosto nepřípustného. Tak hovoří amatérský malíř Jaroslav Červinka o svém obrazu brněnské Anenské ulice v mikroskopických rozměrech. Převést obyčejnou olejomalbu do takové velikosti mu umožnil asi před čtvrt stoletím vlastní unikátní program, který vytvořil na své chalupě v Křenovicích.

Jaroslav Červinka, který sice od raného věku tíhnul ke štětci a barvám, pracoval jako vedoucí dlouhodobého rozvoje v podniku Tesla Brno. „Pod vedením Václava Kolaříka náš podnik vyrobil elektronový litograf, který zkonstruoval tým Armina Delonga a Vladimíra Kolaříka v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd v Brně. Do přelomu osmdesátých a devadesátých let jsme jich vyrobili asi deset až dvacet,“ popisuje Červinka.

Ten byl sám ve vedení týmu, který vyvinul řídící systém elektronového paprsku. „Jelikož jsem rád maloval a také věděl, jak tento paprsek pracuje, smyslel jsem si, že zkusím něco, co na světě ještě nikdo neudělal. Elektronovým paprskem o šířce nula celá jedna desetina mikrometru namaluji obraz. Vlastně jsem prakticky využil technické možnosti toho, co jsme jako kolektiv vyrobili,“ popisuje umělec.

Červinkovo ztvárnění Anenské ulice v pozadí s Petrovem proto lidé neuvidí pouhým okem. Potřebují k tomu mikroskop s minimálně pěti set násobným zvětšením. „Trvalo mi to asi tři roky. Křemíkové desky s citlivým povrchem se dají do elektronového litografu. Paprskem se ozáří naplánovaná místa. Aby to bylo přesné, paprsek musí být co nejmenší. Je k tomu samozřejmě zapotřebí program. Ten jsem vytvořil pomocí tužky a milimetrového papíru. Na ten jsem si nakreslil skicu a odebíral bod po bodu souřadnice,“ vysvětluje Červinka zjednodušený postup tvorby svého unikátu.

Aby ho pak již nikdo nemohl zkopírovat, spálil děrné pásky, které tehdy počítače vyžívaly. Podle něj bylo v osmdesátých letech něco takového naprosto nepřípustné. „Byli by toho schopní akorát Američani, Japonci a Holanďani. Pochybuji však, že by k tomu nějakého umělce pustili,“ říká Červinka.

A proč specifické dílo Jaroslava Červinky spatřilo světlo světa až teď? „Na to se mě nyní určitě bude ptát spousta lidí. Zkrátka proto, že až teď nadešel správný čas. Předtím jsem se ani necítil, abych se mohl prohlásit za malíře,“ směje se na závěr.