Už zdaleka slyším vyzývavé burácení motorů a hlas moderátora z reproduktoru. Z původně rodinné tradice se stala událost, která svým rozsahem a kvalitou přítomných vozidel nemá v České republice obdoby. Oldtimer festival ve Slavkově u Brna.

Reportáž

Tolik dokonalosti, které se odráží v každém z vystavených strojů, se hned tak pohromadě nevidí. Jen ztěží tipuji, kolik příznivců motorismu se do Slavkova rozjelo. „Odhaduji, že během dne se tady objeví kolem dvanácti tisíc lidí. Poprvé v historii festivalu, nám letos došla startovní čísla. Řádově jsme o stovku překročili plánovaný počet šesti set vystavovatelů,“ vypočítává pořadatel Oldtimer festivalu Miroslav Gomola z Brna.

Za sebou má čtyřiadvaceti­hodinovou šichtu bez odpočinku. Na oficiálně sedmnáctý ročník akce se totiž sjížděli majitelé historických aut a motorek už od pátečního dopoledne. Přesto se mu oči rozzáří, když svůj pohled upře ke svojí chloubě: v Brně postavenému závodnímu autu Dynamic 40 z roku 1954. „Je to návrat po pětapadesáti letech zase na kolech a jezdí,“ upřesňuje Gomola.

Také počasí jakoby se ustrnulo nad tou parádou a dopřává všem nerušené letní pohody. „Na poslední červnový víkend nám vždycky počasí vydrželo. Snad až na jeden ročník, kdy zapršelo. Svatý Petr nad námi drží ochrannou ruku,“ přemítá s úsměvem bratr Miroslava Gomoly, Karel. Ten je z Bystřice pod Hostýnem.

Kam až oko dohlédne, všechny cesty a pěšinky zámeckého parku obsadila nablýskaná auta a motorky. Prostranství hlavního nádvoří patří nejstarším exemplářům a technickým raritám. K unikátním kouskům se řadí například motocykl postavený podle předlohy z roku 1894. Jezdec v něm seděl přímo uprostřed masivního dřevěného kola o průměru zhruba dva a půl metru. Kromě repliky monocyklu, který navždy zůstal prototypem vynálezce, se hloučky obdivovatelů pozastavují u elektrovozu. Při pohledu na něj srdce každého ekologa zaplesá.

Premiéru mělo ve Slavkově vozidlo značky Hispano Suiza z roku 1926 známého restaurátora z Uherského Hradiště Vladislava Nováka. Tehdejší majitel si jej nechal v továrně zhotovit na zakázku. Dnes by za něj zájemce zaplatil několik milionů korun.

Majitelé rychlých strojů hrdě postávají u svých perel. Zaujatě o nich na vyzvání vypráví kolemjdoucím. „Mám zde z americké produkce vozidel značku Buick z roku 1936. Autu jsem přidal povinné doplňky. Například blinkry, které ve své době nebyly,“ libuje si Hubert Grmela z Brodku u Prostějova, než na přední nárazník jeho autíčka usedne asi čtyřletý chlapeček, aby ho rodiče vyfotili. Veškerý svůj volný čas totiž tito nadšenci obětují údržbě svých plechových miláčků. Před každou přehlídkou je nejen umyjí, vyšamponují, naleští, ale i důkladně proklepou jejich vnitřnosti před jízdou i po ní.

Všímám si, že největší rozruch se rozpoutal kolem černého Mercedesu Excalibur. Půvabné dámy oděné v róbách třicátých let s grácií pózují před objektivy dychtivých fotografů. Elegantně mávají svými apartními paraplíčky nebo cestovními kufříky. Zvláštně a tajuplně se usmívají, jakoby se jen náhodou přesunuly ve stroji času do současnosti.

V parku potkávám i další půvabné dámy i elegantní pány ve slušivých historických kostýmech. Všem to moc sluší, ale cena za kostým je jen jedna. Letos porotu nejvíce zaujal původní dobový kostým z konce dvacátých let manželů Drozdových ze Znojma.

Společně s Oldřichem Šimečkem z Prahy stojím u později oceněného nejstaršího vozidla značky RAF z roku 1914. „To je pohádka, dneska se mi o tom ještě bude zdát,“ povzdechne si Šimeček. Skutečně jde o opravdovou raritu vystavovanou ve vídeňském muzeu. Jeho posádka přijela po původní ose, což u poroty vyvolalo uznání.

Jeden z kolemjdoucích, Jiří Kotásek z Ratíškovic, mi doporučuje podívat se na burzu veteránských součástí a relikvií. „Na starého Pionýra jsem tam za desetikačku koupil gumičku do kohoutku na otvírání benzínu. Taky mám radost z nášivek na kombinézu s Yamahou. Takže jsem utratil sto deset korun,“ pochvaluje si Kotásek.

Moji pozornost už ale odvádí stylová hudba kapely Louis Armstrong Revival a ohlášení právě začínající módní přehlíky dámských kloubouků. Zkrátka každý si něco najde, shodujeme se se s dalším návštěvníkem Zdeňkem Kopeckým z Ústí nad Orlicí. „Přijel jsem si hlavně popovídat za známými a vidět zase něco nového,“ prozrazuje pravidelný host Oldtimeru z Ústí.

Nedaleký kostel už zvoní poledne, když se loučím se všemi tatrovkami, jawami a pragovkami. Nejen že nelze zmínit všechny slavkovské stroje, ale nelze postihnout ani ty nejdůležitější z nich, natož pak neopakovatelnou atmosféru, která Oldtimer Festival provází. Ještě slyším, jak odjíždějící vystavovatel s aerovkou zvučně hlásí, „tak příští rok se uvidíme zas.“

Předaná ocenění na XVII. Oldtimer Festivalu 2009

Cena pro nejvzdálenějšího účastníka – Bentley, Florencie, majitel Giuseppe Berroncini

Soutěž elegance (automobily) – Tatra 52-Sodomka, majitel František Vodica z Přerova

Soutěž elegance (motocykly) – Ariel z roku 1916, majitel Jiří Hořice z Brna

Hlavní cena festivalu věnovaná za EDP s.r.o. Komořany Aloisem Slezáčkem – auto s vrtulí Helica 2V, vozidlo představila firma Ecorra, majitel Jeff Lanne z USA

Cena Memorial Pavla Táborského – Aero 500, Peter Verdonič, Bratislava

Soutěž o nejlepší dobový kostým – manželé Drozdovi ze Znojma

Sportovní a závodní vozi – Jaguar Type C, majitel Peter Küsselheim, Stuttgart, Německo

Divácká anketa (automobily) – Ford Mustang, Roman Pančocha, Příbor

Divácká anketa (motocykly) – BMW 750 z roku 1941, majitel Vojtěch Procházka, Svratouch

Počet vystavených exponátů dosáhl dosud rekordního počtu tisíc sto.

Hana Bajáková