Jet vyšší než dvousetkilometrovou rychlostí po nějaké normální silnici, asi by drsní hoši vyfasovali hodně tučnou pokutu a možná i přišli o řidičák. Že jedou v krásně nablýskaném autě, to by zřejmě nezlomilo žádného policistu. Jedna výjimka, kdy ze svého dvoustopého miláčka můžou dostat, co jen se dá, a nehrozí jim žádný postih, však existuje.

Reportáž

Jde o akci, která má ve Vyškově už zavedenou tradici. Každý rok zjara město na víkend ovládnou lesknoucí se stroje s mírně či víc „poladěným“ motorem. Ulicemi si to řítí vyšší než povolenou rychlostí, burácejí jak hromy a mnohé z nich si vysluhují obdiv kolemjdoucích. Jejich řidiči mají jediný cíl: vyškovské letiště. Stejně jako v několika uplynulých letech, i letos se tam koná motoristy oblíbená a celý rok očekávaná Tuning motor party.

A snad jako vždycky, i letos jí přeje počasí. Na rozpálené přistávací ploše spolu právě soupeří majitelé aut s různě silnými motory ve sprintech na dvě stě metrů. „Na dráze se objevuje Volkswagen s dvoulitrovým dieselovým motorem. Letos tady máme dvě dieselové kategorie, do dvou a půl litru a nad dva a půl. Toto auto tedy patří do nižší kategorie. Podíváme se, jak si poradí se svým soupeřem,“ komentuje závody moderátor.

Auta se na dráze střídají jako na běžícím pásu. Jak vyplývá z dalších slov moderátora, velmi žhavým kandidátem na vítězství ve sprintech je Pepa Jonea. Tento borec závodí v autě značky Porsche a porazit ho je zřejmě nadlidský výkon. „Soutěž nám pomalu končí. Ještě se podíváme na závod Pepy Joney a jeho vyzyvatele. Jak vidím, obě auta už jsou připravená na startu… A Pepa Jonea bezkonkurenčně vítězí. Podívejte se na to nejrychlejší auto v tomto státě,“ vyzývá moderátor a zároveň upozorňuje účastníky soutěže o nejpočetnější tuningový klub, aby se dostavili k hlavnímu pódiu.

Ti se k tomu moc nemají, na startovní čáře se totiž šteluje nějaký motorkář a rovněž se chystá k závodu s jedním z nablýskaných vozů. Stejně jako Jonea, taky on vítězí. A diváci si nedokážou odpustit uštěpačné poznámky na adresu poraženého. „Podívejte se, ten už se ani nevrátí. Myslím, že si to míří rovnou domů,“ říká jeden z návštěvníků a ubírá se gratulovat vítězi.

To už se ale u pódia schází další soutěžící. Vítěz, tedy nejpočetnější klub, získá minibike. Z rukou hlavního organizátora akce Libora Houště ho přebírá dvacetičlenná skupina Wanted Cars Brno. „Jen ať ho nerozbijete, hoši,“ směje se moderátor.

Podle programu by každou chvíli mělo začít vystoupení kaskadéra na motorce Pepy Sršně. Pamatuji si ho z loňska. Výborné vystoupení. Tenkrát za sebou zanechával ohnivé čáry, skvěle gumoval, diváci řvali nadšením a tleskali za každý předvedený kousek. Přicházím tedy znovu k dráze. Ale Sršně nevidím. To už moderátor oznamuje, že se nyní o zábavu návštěvníků stará motocyklový kaskadér Marek Matoušek.

Žádný aplaus, žádné pokřiky. Že by diváci byli tak konsternovaní jeho uměním? Podle mě byl Pepa Sršeň lepší. Možná to fanoušci cítí stejně. Jeden z nich se však snaží dostat všechny do varu. Skáče, křičí. „Ty lidi tady snad dnes chcípli nebo co!“ provokuje. Jeho snaha je však zbytečná.

O něco lepší pak je Matouškovo vystoupení na čtyřkolce. Se svým kolegou se do sebe těmito stroji zaháknou a točí se do kola. A to už si zaslouží obdiv diváků. Tleskají, pískají, pokřikují.

Celí vyprahlí po zhruba tříhodinovém stání u dráhy se odcházejí občerstvit. Fastfoodoví stánkaři si zas přicházejí na své. Fronty na občerstvení jsou dlouhé. A nejoblíbenější nápoj: pivo. „Nemůžeš tolik pít. Víš, jak budeš za chvilku v takovým počasí vypadat?“ plísní svého přítele jedna z návštěvnic a společně se vydávají obhlížet vystavované kousky.

Některým se pěkně leskne kapota, jiným ještě ke všemu motor. Majitelé dalších se zase vychloubají trofejemi, které se jim podařilo získat. Zajímavé jsou i poznávací značky. Jedno má značku MAZLÍČEK, druhé zase BOBEŠ. Někoho omrzelo otvírat dveře do boku, tak si auto „potunil“ a otevírá je dovrchu. Zajímavé vychytávky.

Nejen mě asi nejvíc zaujalo auto, které mělo zalepené všechny dveře kromě těch u řidiče a vypadalo, že je celé z plastu. Docela škaredý model. „Viděla jsi to? To je úlet!“ zůstala stát s otevřenými ústy jedna z divaček.

To bylo ovšem jen jedno z mála, které se moc nepovedlo. „Auta jsou to krásná. Mít čas, taky bych se pustil do tuningu. Akce je myslím taky povedená, od rána do večera zajímavý program, člověk se zde nenudí. Počasí taky super. Jsem tady poprvé, zdá se mi to perfektní,“ svěřuje se návštěvník, který se představil jako Vláďa.

Zato diváci, kteří se akce účastní poněkolikáté, ji tak kladně nehodnotí. „Je to tady nějaké mdlé. Mám pocit, že vyškovský tuning upadá. Nevím, jestli sem ještě někdy pojedu,“ hodnotí akci divák David Kroupa.

Ani soutěžící nebyli podle všeho nijak nadšení. „Bohužel buď stárnu nebo se stávám nějak náročnější. Asi pět kousků aut stálo za podívání. Sprint nebyl nikdy k dívání. Řadím za dva za tři a konec,“ stojí v příspěvku do diskuze na internetových stránkách Tuning motor party, pod který se pisatel podepsal jako Marco.