„Od roku 1993 máme letos za sebou nejhorší kvartál, co se týká tržeb. A to nejen já, ale i většina malých firem. Problémem jsou pravidla Evropské unie. Ihned po vstupu nám klesly tržby o šedesát procent. Do Česka se totiž nahrnulo čínské zboží," přiblížil Konečný.

Před vstupem do unie měl třiadvacet zaměstnanců, práci dával i třem rodinám, které balily zboží a lepily krabice. „V současnosti jich mám pět. A nevidím to tak, že bych v brzké budoucnosti někoho najímal. Co se týká výhledu, jsem pesimistický. Hračky dnes nemusí být atestované, stačí prohlášení o shodě. A to si napíše každý. Český trh zaplavuje čínské zboží, a krachují tak i firmy s textilem nebo bižuterií," poznamenal.

To potvrdil i ekonom Jan Hladík. Při otevřeném trhu Evropské unie podle něj nejde zamezit vstupu firem z východu. „Republika je tak otevřená i investorům z Asie. A pokud místní firma nemá nějakou specifickou výrobní činnost, může být v ohrožení. Pro malé a střední firmy se však připravuje pomoc, různé dotační programy, které by je měly podpořit. Tím by měla vzrůst jejich konkurenceschop­nost. A dotace se budou rozhodně vztahovat jen na české firmy," dodal Hladík.

Podle Konečného ale současně mizí i know-how. „A to už se nikdy neobnoví. Naše firma patří mezi jediné tři v České republice s vlastním vývojem a nezávislostí. V podstatě je zázrak, že přežíváme. Podobné je to ale i v Německu, kde zanikají slavné hračkářské firmy s dlouholetou tradicí," upozornil Konečný.

Navíc podotkl, že v českých hračkářstvích vesměs nejsou české výrobky. „Jde o plagiáty. Z tuzemska pochází maximálně krabička," poukázal.

Své výrobky vyváží i do zahraničí. „Živí nás hlavně turistický ruch. V Praze se hračky prodávají dobře, oproti tomu je Brno vesnice. Dál dodáváme naše výrobky i do mateřských škol. Nad vodou nás drží také reklamní agentury," uvedl Konečný.

Hladík ještě upozornil, že výroba, kdy si společnost vše zajišťovala od A do Z, je na ústupu. „Velký podnik si zajistí subdodávky jednotlivých komponent. Menší společnosti tak neprodukují výrobky pod svou vlastní značkou, ale ve značce té větší. Místní firmy jsou ale rády alespoň za to, i když se jejich značka likviduje," zmínil Hladík.

Pokud se ovšem firmě nedaří, ohrožená není jen ona, ale i její dodavatelé. „Už několikrát se mi stalo, že jsem dodal zboží, majitelé se tvářili, že je vše bez problémů, že zaplatí. Například do jedné společnosti v Bučovicích jsme dodali potraviny za několik set tisíc. Později jsem už narazil jen na zamčené dveře," popsal jeden z dodavatelů potravinářského zboží, který si nepřál zveřejnit jméno.

O konkurenci z Asie pak ví své i Bohuslav Navrátil, který má firmu NIK se dvanácti zaměstnanci v Podomí. Ohrozila ho hned na začátku jeho podnikání. „Odběratelé k ní přecházeli. Rakušané, Švýcaři. Ale už se vrátili. Byla to jen taková vlna, poměrně záhy pochopili, že jejich výrobky jsou nekvalitní brak," uvedl Navrátil, který se zabývá zakázkovou výrobou sportovního a turistického textilního zboží.

Jak říká, v současnosti vývoj trhu nedokáže předvídat. Přesto obavy nemá. „Asi z osmdesáti procent vyvážím do zahraničí, dodáváme zboží velkým firmám, takže odbyt mám poměrně stabilní," zmínil.

Také v dalších odvětvích nemají malé firmy na růžích ustláno. Když už je neohrožuje asijská konkurence, je to zdražení materiálů potřebných pro výrobu.

Například bučovická společnost Hafyso, která je zaměřená na výrobu a distribuci obalů, pociťuje výrazný úbytek mikrotenu a polyetylenu. „Někdo je skoupil, je jich nedostatek a začínají se zdražovat. To za posledních dvacet let nepamatujeme. Pociťují to i největší výrobci, nejen nám podobné malé firmy. Problémy ale snad budou jen dočasné," věří jednatel podniku Petr Hasala.

Sám si nemyslí, že aktuální nedostatek ohrozí firmu na existenci. „Do budoucna se díváme optimisticky. Plánujeme rozšiřovat výrobu a k současné desítce by mohli přibýt další zaměstnanci," naznačil.