Jediné, co ho na systému mrzí, je, že se dárcovství krve i plazmy počítá dohromady. „Do celkového množství se eviduje i plazma, proto mám odběrů dohromady už sto šedesát," vysvětluje. Jeden odběr plazmy se totiž počítá za dva odběry krve, a na rozdíl od krve je možné darovat plazmu častěji, dokonce každé čtyři týdny. „Plazmu jsem dával asi pět let v devadesátých letech, pak se to přerušilo, od té doby dávám zase jen krev," říká.

Na odběry chodí celý život do Vyškova. Krátkou přestávku si udělal pouze v době, kdy krev daroval na vojně. „Chodím pravidelně s kolegy z práce, jindy s kamarády z jiných zaměstnání," přibližuje Kunc.

Dárcovství jako kolektivní společenskou akci podle něj ale narušují stravenky, které dostává. „Dřív jsme za to měli občerstvení, sedli si a povykládali, což utužovalo kolektiv. Dnes dostane každý poukázku a jde domů," poznamenává Vyškovan.

Čeká, až jeho dcery dorostou do plnoletosti, aby mohli chodit krev dávat spolu. „Sestra s manželkou totiž byly jen jednou a už znovu darovat nechtějí," přiznává Kunc.

Ve volném čase žije dlouholetý dárce krve aktivně. Z Vyškova do Ivanovic na Hané jezdí do práce na kole, za sebou má navíc přibližně osmdesát maratonů. „Nejdál jsem byl na maratonu v Monaku, kde se běželo kolem pobřeží, bylo to krásné," hodnotí muž.

Udržuje se v kondici a přestat s dárcovstvím v dohledné době rozhodně nehodlá. „Má to i své výhody, třeba odpočty z daní nebo pojištění v zahraničí zdarma," vyjmenovává. Proto ale Kunc krev nedaruje. „Je stále potřeba a člověk nikdy neví, kdy ji bude sám potřebovat," uzavírá dárce.

Kromě Josefa Kunce převzala ve středu v Besedním domě ocenění i řada dalších. Druhého nejvyššího počtu odběrů dosáhli Zdeněk Flasar a Petr Haška. Každý za svých 120 odběrů dostal Zlatý kříž druhého řádu.

TEREZA NOVOTNÁ