I když to není jeho první mise, v srdcích jeho blízkých se opět usídlí obavy o jeho zdraví a život. „Určitě o mě budou mít strach. Riziko vyplývá už z místa našeho nasazení, protože tentokrát jedeme do Logaru v Afghánistánu. Délka mise závisí na konkrétních funkcích, já třeba jedu na sedm měsíců. V minulosti už jsem byl i na misích v Jugoslávii, Kuvajtu nebo Iráku," vykládá praporčík.

Dnes už navíc vojáci podle jeho slov nejsou odkázaní jen na obyčejnou poštu. Spojení s rodinou výrazně usnadňuje internet. „Komunikační most s domovem je vymyšlený naprosto skvěle. Na základně máme k dispozici telefony, přes které můžeme domů zavolat. K dispozici je také internetové zákoutí, přes které můžeme nejenom posílat maily, ale umožňuje nám také videohovory," pochvaluje si komunikační zázemí Konvalinka.

Ve vypjatých situacích pak můžou pomoci i velitelé základny. „Pokud by některá z těchto sítí vypadla a nastal nějaký extrémní případ, můžeme vojákům půjčit i telefony, které mají k dispozici velitelé. Takže si pak můžou domů kvůli nějakým nenadálým nepříjemnostem zavolat i takto. Odloučení je vždycky obtížné, zvlášť když se začátek mise pomalu blíží," doplňuje praporčík.

Vojáci z bučovického praporu mají za úkol ochranu odborníků, kteří se podílí na obnově válkou zničené země. „Náplní mise je ochrana civilních expertů, kteří se podílí na projektech, které se v Afghánistánu dělají. Takže naším úkolem je dovézt je bezpečně na místo, lokalitu jako takovou zabezpečit a potom odborníky zase v pořádku dopravit zpět. Samozřejmě se podílíme i na koaličních hlídkách ve spolupráci s americkou nebo s afghánskou stranou podle požadavků velení," vysvětluje voják.

Spojovací můstek

Sám bude působit jako vrchní praporčík kontingentu. Bude tedy součástí velení jednotky, zároveň však tvoří pomyslný spojovací můstek mezi mužstvem a velitelem. „Kromě řešení vojenských problémů řeším také soukromé problémy vojáků. Jde hlavně o takové problémy, které z odborné stránky nemusí řešit psycholog jednotky. V tomto případě jsem vojákům k dispozici," podotýká praporčík.

Jinak je, jak se říká, pravou rukou velitele. „Mám na starosti bunkry a bezpečnost na základně. To třeba znamená vyhlašování signálů nebo poplachu při napadení základny. Podílím se také na přípravě jednotlivých operací. Ta se musí nejprve řádně nacvičit. Můžu se tedy podílet jak na jejím plánování, tak na vlastní přípravě," dodává Konvalinka.