A byl to on, koho letos z víc než čtyř stovek přihlášených vybral Evropský patentový úřad, aby se ucházel o titul v mezinárodní soutěži Evropský vynálezce roku. Dostal se do první patnáctky mezi tři nejlepší v kategorii výzkum a v uplynulých dnech se zúčastnil předávání ocenění v Lisabonu. „Na nejvyšší titul jsem sice nedosáhl, ale odvezl jsem si nádherný pocit, že vědci mezi sebou především spolupracují. Snaží se, aby jejich práce pomáhala lidem, aby se měli lépe, aby žili ve zdravějším prostředí," vypráví Sedláček, který je pedagogem na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze.

Jak tvrdí, inspiraci pro vytvoření turbíny mu přinesl pohled na list ve vodním víru. „Vznikl jako výsledek pozorování přírodního úkazu, kdy se za určitých okolností začnou ve vodním víru plovoucí předměty odvalovat. Sami se můžeme přesvědčit, že například ve vodním víru, který vznikl v nějaké přirozeně vytvořené tůni, se plovoucí věci občas koulí podél její vnitřní stěny a tím se otáčí proti směru víru," vysvětluje vědec.

Odvalovací turbína se tak podle něj může stát variantou ke klasickým vodním zdrojům pro výrobu energie. Ty, jak podotýká, jsou v našich podmínkách téměř vyčerpané. Její výhoda tkví v tom, že je schopná fungovat i na úseku malých vodních zdrojů. „Těch se v naší přírodě nachází relativně velké množství. Za určitých podmínek je možné využít je pro ekologicky šetrný a ekonomicky efektivní rozvoj území. A může k tomu být využitý i takzvaný odvalovací tekutinový stroj, tedy vodní turbína bez lopatek, která funguje na principu obíhání rotoru uvnitř výtokového konfuzoru, tedy dutého válce," přibližuje.

Rotor, jak dál vysvětluje, má obyčejně tvar polokoule nebo komolého kuželu a protékající kapalina ho vychýlí ke stěně dutého válce, který se směrem k výtoku zužuje. „Následně je rotor odvalován a tím se otáčí kolem své osy," říká vynálezce s tím, že jde o jednoduché zařízení, které ani není náročné na instalaci.

Vývoj poslední verze odvalovací turbíny, která byla součástí jeho nominace do mezinárodní soutěže a na niž má pražská univerzita patent, trval dvanáct let. Práce na celém principu nicméně zabraly víc než dvacet let. „První model turbíny jsem vyrobil a vyzkoušel už v roce 1993. Zanedlouho, krátce po podání první patentové přihlášky, jsem začal spolupracovat se slovenským vědcem Stanislavem Hostinem, kterého moje řešení velmi zaujalo, a společně jsme získali patenty ve třiceti zemích světa," vyzdvihuje Sedláček.