Za okny pozorujeme chladnější počasí než v uplynulých týdnech. Máme se chystat na opětovné vítání zimy?

Co se děje teď, je návratem ke klasickému dubnu. Pokud bychom se na to dívali optikou šedesátých, sedmdesátých let minulého století, pořád jsou to teploty mírně nadprůměrné. Na horách se na několik dní vyskytne sněhová pokrývka, v nížinách se sníh neobjeví. Teploty tam ale klesnou pod nulu a při nočním vyjasnění mohou přinést i značné škody. Rizika pro přírodu a zemědělství související s vývojem počasí sledujeme pomocí našich systémů včasné výstrahy, jakými jsou třeba Intersucho nebo AgroRisk. Ten sleduje mimo jiné i nebezpečí výskytu jarních mrazíků.

Můžete popsat, jak by z hlediska počasí měl ideální duben vypadat?

Ideální pro vegetaci jsou postupně rostoucí teploty s maximy kolem deseti stupňů Celsia. Ve druhé polovině dubna až patnáct stupňů, minimální teploty těsně nad nulou. Vůbec by nevadilo, kdyby na řadě míst ještě ležel sníh, který by za těchto podmínek postupně odtával. Každý pátý den srážka kolem pěti až sedmi milimetrů. Vše postupně, aby následující měsíc naplnil svůj název a příroda vykvetla. Pro přírodu totiž není důležité jen počasí v dubnu, ale charakter celého jara.

Jako bioklimatolog tvrdím, že jaro pro přírodu de facto začíná již v únoru. Poslední roky se v tomto měsíci hraje o to, zda se vytvoří či udrží zásoba vody ve sněhu, nebo ne. Například letos v Brně byl únor o 7,6 stupňů Celsia teplejší, než je normál z let 1961 až 1990. To jsou naprosto extrémní teploty, které znamenají, že se v zimně potkáváme s takzvanými jarními povodněmi, sníh v nižších a středních polohách prakticky absentuje a již koncem února se probouzí vegetace.

V okamžiku, kdy takové teplé počasí pokračuje i v březnu, se předčasně objevuje olistění, začíná fotosyntéza a vegetace vytváří biomasu. Platí přitom, že vegetace velmi intenzivně čerpá vodu z půdy. Aktuálně druhá, chladnější polovina dubna, všechny procesy růstu přibrzdila. Někde bohužel i razantně utnula.

Snímek Láska na zakázku uvidí diváci v kinech od 6. června. Na snímku Eva Toulová a Václav Vydra.
Láska na zakázku. Film režisérky z jižní Moravy má premiéru v červnu

Koncem letošního února začaly na jihu Moravy kvést například mandloně. Jedná se o standardní jev, nebo je to projev změny klimatu?

Na tento dotaz nelze seriózně odpovědět. Nejde o jedno jaro, ale o trend za dlouhodobé období. Nedokáži říct, zda by toto jaro nebylo tak teplé, kdybychom nebyli svědky změny klimatu. Možná by bylo. Co však lze s jistotou tvrdit, je, že se v posledních desetiletích zvyšuje četnost těchto teplých jar. Ale pokud za posledních dvacet let mandloně, ale i další ovocné stromy vykvetly ve velké většině roků výrazně dříve, pak se o dopad změny klimatu jedná. Mimochodem meruňka na pozemcích Zahradnické fakulty Menedlovy univerzity v Lednici vykvetla letos 11. března. Nejdříve od roku 1961, co ji v místě sledujeme.

Z pohledu teploty lze tedy v budoucnu očekávat podobné roky, jakých jsme nyní svědky?

Z hlediska scénářů změny klimatu a vývoje podnebí, které vychází z toho, jak se mění složení atmosféry z pohledu skleníkových plynů, nic nenaznačuje, že by se mělo začít ochlazovat. Ano, některý rok může být v rámci přirozené variability chladnější, ale to na dlouhodobém trendu nic nezmění. Mění se také vnímání teploty. Třeba rok 2021 měl v Česku průměrnou teplotu osm stupňů Celsia, v kontextu posledních deseti let byl velmi chladný. Ale ve dvacátém století by patřil do desítky nejteplejších.

Loňský rok byl na naší planetě, ale i v Česku vůbec nejteplejším od doby měření teploty. Je vysoce pravděpodobné, že i další roky budeme mít velmi teplé, možná ještě teplejší než extrémní loňský rok, a to se všemi důsledky. Z nich je nejvážnější poměrně jednoduchá meteorologická rovnice. Máme trend zvyšující se teploty a přitom víme, že množství srážek, které dopadá do naší krajiny, se nemění. Zvyšuje se teplota, množství vody přicházející do krajiny je stejné. Proto se zvyšuje výpar a to, co nás ohrožuje a bude ohrožovat, je právě sucho. I do budoucna podle klimatických scénářů očekáváme, že roky budou stejně teplé či teplejší a současně se nebude měnit množství srážek. Sucho v jednotlivých letech bude ovlivněno tím, jak bude voda, která přichází do krajiny, rozdělena. A ani v parametru rozdělení srážek nemáme zrovna příznivý vývoj. Hlavně na jaře a v létě ubývá srážkových dnů a přibývá srážek přívalových.

Existují vhodná řešení, která by pomohla zadržování vody v krajině?

Existuje celá řada opatření. Ve své podstatě se dělí do dvou základních směrů. Prvním z nich je skupina opatření mitigačních, tedy předcházení tomu, aby se oteplování dále zvyšovalo. Když se podíváme na zásadní mitigační opatření, je to redukce skleníkových plynů, které zesilují skleníkový efekt. Současně musí probíhat adaptace, tedy přizpůsobení se dopadům klimatické změny. Bohužel Česko ztratilo zhruba dvacet let tím, že se na nejvyšší politické úrovni debatovalo, zda klimatická změna je, nebo není. Obecně lze konstatovat, že adaptační opatření nejsou univerzální, ale jsou regionálně závislá a musí být odrazem řady místních specifických parametrů. Obecně v centru adaptace na změnu krajiny stojí změna jejího charakteru a zlepšení stavu půdy.

Na mezinárodní gastrosoutěži Austerlitz Gastroform 2024 se účastníci sešli v konírnách slavkovského zámku.
Gastrosoutěž přilákala kuchařské naděje do Slavkova. Tématem byl punkevní pstruh

Mezi nejsušší lokality v České republice patří jižní Morava. Dokážete popsat konkrétnější příklady právě s ohledem na tento region?

V případě jižní Moravy je hlavním problémem nedostatek vody v krajině a s tím spojené sekundární efekty jako zvyšující se větrná eroze. První věc, kterou bychom měli jako součást adaptačních opatření udělat, je zaměřit se na zadržení vody v půdě a akumulaci vody v krajině. Čtyřiapadesát procent území Česka tvoří zemědělská půda, zhruba dvaatřicet procent jsou lesy. Jinými slovy je nutné motivovat správce krajiny, a to farmáře a lesníky. Na jihu Moravy jsou to převážně zemědělské plochy. Cílem by tedy měla být maximální starost o dobrou kondici půdy, snížení eroze a utuženosti, nebo využití agrotechnologie omezující neproduktivní výpar. Najít optimální poměr mezi produkčními a mimoprodukčními funkcemi krajiny, třeba optimalizací velikostí půdních bloků s cílem posílit zadržení vody a biodiverzitu.

Faktem je, že se na jižní Moravě hodně farem zbavilo živočišné výroby. A i proto je půda nejen na jihu Moravy často chudá na organickou hmotu. Právě ta ale vodu v půdě zachycuje. Částečným řešením může být využití organické hmoty z kořenových systémů meziplodin. Jejich využití jako mulč se snahou, aby byla půda celoročně pokrytá zelenou hmotou a nebyla vystavená přímému slunečnímu záření, nebyla vysušovaná, a tím byl v půdě udržovaný život. Můžeme změnit také systémy hospodaření. Přejít k preciznímu zemědělství, či k zemědělství regenerativnímu. Jistě, vše je spojeno se změnou technologií, dodatečnými náklady a hlavně změnou myšlení a samotného podnikání v zemědělství. A to vůbec není snadné.

Vrátím se ještě k aktuálnímu vývoji počasí. Můžeme hovořit o tom, že se léto postupně prodlužuje na úkor zimy?

Jedním z atributů oteplení je to, že srážky v zimě přestávají být sněhové a přicházejí v podobě deště. Tuto zimu bylo dokonce srážek více, než je normál. Bohužel z nich bylo jen zhruba sedmdesát procent sněhových, takže obrovské množství vody především na svazích, na kterých by se sníh udržel, odteklo. Teplé zimy znamenají, že se v tomto období zvyšuje i výpar. A to je další ztráta vody. Samozřejmě tím může nastat i problém s doplněním půdního profilu vodou pro start vegetace.

Dvě mláďata skotu cachena přišla v uplynulých dnech na svět ve vyškovském Zooparku.
Nový přírůstek ve vyškovském Zooparku. Skot cachena má potomky

Je tady ještě jeden obrovský aspekt, když sníh chybí. V okamžiku, kdy na jaře dopadá intenzivnější sluneční záření na sníh, spotřebuje se energie na jeho výpar. Jenže pokud sněhová pokrývka není, ta samá energie zahřeje povrch a krajina se ohřívá daleko rychleji. Jinými slovy má sníh i významnou klimatizační funkci. Klimatická změna tak z pohledu teplot spíše posouvá jarní teploty stále více k začátku roku. A v mnoha posledních letech vidíme stav, kdy zjednodušeně zima přechází velmi rychle do léta.

Prodlužuje se léto, zkracuje zima, teplotní skoky mezi obdobími jsou výraznější. Měli bychom si postupně zvyknout na čím dál extrémnější výkyvy počasí?

Kvůli rostoucí teplotě atmosféry jsme posunuli množství energie, které se v ni nachází, na vyšší úroveň. Dochází tak i k častějším projevům expanze této energie formou meteorologických extrémů. Ty jsou jedním z nejvážnějších atributů změny klimatu. O výskytu sucha již byla řeč. Dobrým příkladem je třeba i počet takzvaných tropických dnů. To jsou dny, kdy teplota stoupne nad třicet stupňů Celsia. Ve srovnání s minulým stoletím se jejich počet v Brně až ztrojnásobil. Stejně tak kroupy. Ty jsou doprovodným efektem oblaku, který se vytváří především v letním období. Před padesáti lety se tyto bouře objevovaly především v prázdninových měsících. Teď je běžné, že pojišťovny řeší škody už i v květnu nebo červnu.

Extrémem nejsou jen horké vlny, tedy několik dní po sobě s teplotou nad třicet stupňů, ale i četnější povodně. Dalším z řady extrémů je právě dřívější začátek jara, kdy se prodlužuje časové okno pro vpády studeného vzduchu ohrožující rozkvetlou vegetaci. Ještě před padesáti lety trvalo toto okno kolem dvou týdnů. Dnes je to až čtyřicet dní. Pravděpodobnost, že se pak objeví nízká teplota, hraničí s jistotou. To je důvodem, proč za posledních dekádu došlo na některých místech na jihu Moravy k poškození květů stromů vegetačním mrazem až osmkrát.

Nakolik spolu klima a počasí souvisí?

Klima, jinými slovy podnebí, a počasí hodnotí stejné meteorologické prvky na daném místě. Počasí je ale záležitostí okamžitého stavu. Počasí je to, co je dnes, co bude zítra a pozítří. Klima je záležitost dlouhodobá a pro jeho popis vycházíme ze znalostí minimálně za třicet let. Takže když mluvíme o počasí, říkáme, že je například slunečné, větrné nebo deštivé. Když popisujeme podnebí, používáme slova jako mírné, přímořské nebo kontinentální. Jestli je dnes deštivé počasí, vliv na podnebí skutečně nemá.

Z Vyškova až na Lipno. Autobusová linka nově jezdí z jižní Moravy k Českému moři.
Nová autobusová linka z Vyškova až do Lipna: Bez přestupů a rychleji

Je pro jihomoravské zemědělce smysluplné přizpůsobit se suchu tím, že začnou pěstovat jinou zeleninu a ovoce, na které jsme zvyklí spíše v jižních zemích?

Teplomilné víceleté rostliny jako olivy nebo pomeranče nikdy ve velkém pěstovat nebudeme. A to z jednoduchého důvodu, protože máme zcela jinou zimu. Nežijeme ve Středozemí. U nás se jednou za pár let vždy vyskytne vpád arktické vzduchové hmoty s extrémně nízkými teplotami, které by tyto plodiny přebrané z jižních zemí zahubily. U nás až na výjimky zůstane stejné portfolio plodin jako doposud, jen se budou měnit jejich odrůdy. S tím je spojené další nadějné adaptační opatření, což je šlechtění rostlin. Aktuálně se objevují nové genetické technologie, které v relativně krátkém čase dokážou vyšlechtit odrůdy, jež budou moci lépe využívat vodu, případně budou mrazuvzdornější.

A co třeba vinohradníci?

Jestli má někdo díky klimatické změně zelenou, je to vinná réva. Je to plodina, která bývá také ohrožena jarními mrazy, ale zpravidla většina odrůd nevykvétá příliš brzy. Ano, objeví se roky, kdy ji poničí, ale pozitiva mírně převažují. Benefitem je, že se zvyšuje cukernatost, což je její základní kvalitativní faktor. Na druhou stranu ovlivňuje změna klimatu i množství kyselin a chuť vína se mění. Hlavním přínosem je, že podmínky pro pěstování vinné révy se již objevují i ve vyšších nadmořských výškách. A naopak vinohradníci a vinaři z jihu Moravy nebo středních Čech mohou využívat nové odrůdy, které u nás dříve pěstovat nešlo, protože teplotní suma nestačila k tomu, aby dozrály. Jako kuriozitu s hořkým nádechem bych chtěl uvést, že nejen u nás se ve velkém učí vinohradnickému a vinařskému řemeslu Poláci. V pěstování vinné révy vidí vzhledem k měnícímu se klimatu velkou příležitost.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Na letišti ve Vyškově se konala tradiční burza. Podívejte se

Zdroj: Foto: Stanislav Mrázek, Koláž: Deník/Jakub Dostál

Velkou část lesů na Vysočině v posledních letech zdevastoval kůrovec. Má smysl vysazovat namísto původních druhů stromů spíše teplomilné?

První věc, kterou chci zdůraznit. Kůrovec, jenž poničil velkou část našich smrkových monokultur, byl teprve sekundárním faktorem. Je tu s námi od doby, co smrkové lesy pěstujeme. Ale projeví se hlavně, když je les oslabený. Toto oslabení nastává především vlivem nedostatku vody, protože zdravý strom zalije tohoto škůdce svou pryskyřicí. Ale když je sucho a pryskyřici nemá, podléhá mu. Ve skutečnosti byla primární příčinou poškození našich lesů suchá epizoda v letech 2015 až 2019.

Faktem je, že lesníci musí přemýšlet na zhruba sto let dopředu a každý z nich by měl mít povědomí o vývoji klimatu. Tomu i přizpůsobit obnovu, zakládání a výchovu porostů. Měli by vysazovat smíšené lesy, takové, které budou různého věku a měly by to být lesy z přirozené obnovy. Prostě takové, které plní i řadu funkcí mimoprodukčních a jsou odolnější vůči poškození, ať už je to sucho, kůrovec nebo vichřice. Je dobře, že se tento sektor o problematiku vývoje klimatu zajímá a musím říct, že na mnoha místech se již změna v jejich přístupu projevuje.

Je ale vzhledem ke klimatické změně vhodné nahrazování stromy, které rostou spíše jižněji?

To je rizikové, protože se nejedná o původní druhy a nevíme, jak by zareagovaly. Může se objevit škůdce, který v původní lokalitě nemá podmínky k tomu, aby strom napadl. U nás je ale na druhou stranu mít může. Jasně, máme tady některé druhy, které už se zavádějí. Spíš bych ale sázel na změnu výše popsaného přístupu a domácí druhy, které známe a víme, co od nich čekat.

Obnovu hrací části varhan umístěných v bučovickém kostele Nanebevzetí Panny Marie dokončili restaurátoři. Vrátili jim tak podobu z období vzniku v roce 1897.
Varhany v Bučovicích prošly náročnou obnovou. Mají znovu historickou podobu

Jak odhadujete klimatickou situaci na jihu Moravy a na Vysočině v dalších letech?

Vzpomeňme na rok 2015 nebo 2018. Byly to extrémní velmi suché a teplé roky, kdy počet tropických dní atakoval v Brně číslo čtyřicet. Naši klimatologové v týmu říkají, že toto extrémní počasí bude typickým počasím kolem roku 2050. Uplynulou zimu jsme na našem portálu Intersucho sice viděli, že se půdní profil doplnil, ale současné zásoby ve sněhu byly a jsou prakticky nulové. Předčasně fotosyntetizující vegetace vodu v březnu a první polovině dubna kvůli extrémním teplotám rychle spotřebovávala, a to nejen na růst, ale dokonce i na své ochlazení. Řeky kulminovaly na přelomu února a března. Navíc zimní měsíce a sníh jsou klíčové pro doplňování mělkých podzemních vod. Jakmile se probudí vegetace, vodu spotřebuje pro sebe a do nižších pater půdy už ji nepustí.

Kdo je Zdeněk Žalud:

  • Je vysokoškolský učitel a odborník v oblasti klimatologie, bioklimatologie a agroklimatologie.
  • Na Vysoké škole zemědělské vystudoval obor fytotechnika.
  • Od roku 2007 působí jako profesor na Mendelově univerzitě v Brně.
  • Jeho působištěm je tamní Ústav agrosystémů a bioklimatologie.
  • Významně se podílí například na projektu Intersucho.