Loni sté výročí zahájení první světové, letos sedmdesátiletá připomínka konce druhé světové války. Žádná politika nebo pohyby vojsk, dvoudenní výstava se zaměřuje na nejmenší jednotku vojenského soukolí – vojáka, kterého autoři výstavy přibližují z lidského hlediska. „Oba konflikty jsme spojili z toho důvodu, že bychom nenashromáždili tolik materiálu. Nechtěli jsme zprostředkovávat dění na frontách nebo historické milníky, výstava nese myšlenku představit vojáka jako člověka. Ve vitrínách jsou tak jeho osobní věci, na plentách vše, co měl na sobě," potvrzuje olšanská kronikářka Eva Modlitbová.

Zájemci, mezi kterými nechybí starší ročníky i malé děti, si tak prohlížejí střelné i bodné zbraně, uniformy a jednotlivé součásti výstroje. Mezi doplňky jsou k vidění přezky z opasků, vojenské průkazky, jídelní misky, odznaky, mnoho pouzder, záslužné medaile a vyznamenání, spousta písemností nebo třeba bakelitový skládací mlýnek na kávu.

Obaly na všechno

Laickou veřejnost zaujme německé pouzdro od pánské ochrany ze čtyřicátého roku. „V německé armádě bylo vše vyvzorované, na všechno byl futrál. Armáda vše podchycovala předpisy a řády, takže pouzdro na kondom až tolik nepřekvapí. Měli obaly na brýle, na čokoládu, na hodinky, na máslo, ochranné obaly na sirky. Nebyla to posedlost obaly, spíš řády a přesnou kategorizací všeho," shrnuje Matouš Michlíček, kterému patří velká část exponátů.

Obec přispěla hlavně fotograficky, pozadu nezůstali ani další místní. Jedním z taháků je tak kvalitní fotoreportáž z první světové války. Jeden z obyvatel Olšan totiž nechal okopírovat část fotografického deníku svých předků, což zaujalo i Michlíčka. „Je to přímá spojitost s obcí, navíc jde o věc, která se tolik nedochovává. Není to běžné, aby voják v první světové válce fotografoval z fronty," oceňuje muž, který se orientuje na Rusko v případě první světové a Německo v druhé světové válce.

Dvěma zájemkyním právě vysvětluje rozdíly mezi ešusy amerického a německého vzoru. Poznamenává, že německá armáda používá mnoho částí tehdejší výstroje i dnes. Dámy zarytě naslouchají. „Nečekali jsme davy lidí, ale zájemce si výstava najde. Každý rok pořádáme jednu. Loni jsme vzpomínali na zimní sporty, představili jsme, jak se sportovalo před lety. Lidé si prohlédli staré brusle nebo lyže. Měli jsme také ruční práce. To si připomněli dávné předměty třeba z kuchyně. Navíc naše výstavy často zajímají i lidi z okolí," zmiňuje členka olšanské kulturní komise Modlitbová.

To potvrzuje i Hana Drobníčková z Rousínova. „Vždycky si hlídáme, když v Olšanech mají výstavu. Bývá velmi pečlivě připravená. Pokaždé je to zajímavé, podkladů je dost. Válku jsem nezažila, spíš z povídání, ale na historii bychom neměli zapomínat," pokyvuje Drobníčková.

Zdá se, že ani v dalších letech nebude o témata nouze. Šušká se už o další. Michlíčkova manželka totiž sbírá historické ošacení. Oba byli členy České asociace přátel vojenské historie z Brna, která s výstavou pomáhala. Společný historický koníček je spojil. „Třeba už nad něčím takovým přemýšlí," otáčí se Michlíček na manželku s úsměvem.