Svého největšího sportovního úspěchu dosáhl v osmadvaceti letech a pýchou se tehdy dmuly zcela jistě nejen jeho rodné Račice, ale celé Československo. Alois Hudec roku 1936 lidově řečeno vytřel zrak Adolfu Hitlerovi, když nechal daleko za sebou své německé soupeře, a stal se olympijským vítězem na kruzích.
„Na Hudce hledí dvacet tisíc párů očí. Odborníci nedýchají. Hudec setrvává ve výdrži ne jednu, ale tři vteřiny. Blíží se konec sestavy. Stoj na rukou, pak pomalu, pomaloučku přecházejí paže do rozporu. Teď! Berlínský stadion se dívá na nejtěžší cvik na světě. Uplynulo několik vteřin. Pak výkrut, přemet nazad – a Hudec se usmívá. Získal 9,8 bodu," popisovaly noviny Hudcovo vítězství ještě víc než třicet let poté.
Nejen olympiáda
Olympijský vítěz se ovšem mohl chlubit i dalšími výhrami na sportovním poli. Ve svých třiadvaceti letech se stal mistrem světa tělocviku v Paříži, roku 1934 získal světové prvenství na kruzích v Budapešti a o čtyři roky později také v Praze.
Svou dráhu sportovce začal v račické sokolovně ve čtyřech letech. Členové župy na něj byli také patřičně pyšní. „Naše radost jest i pýchou, vždyť br. Lojzík Hudec je z nás, vyrostl v naší jednotě račické. K talentu snoubilo se věrné sokolství celé rodiny Hudcovy, zejména pěti bratří vesměs sokolských činovníků i závodníků a talent zdokonalil u bratra A. Hudce pobyt v ovzduší v jednotě Brno I., známé závodnickým elánem i úspěchy," popisují račičtí Sokolové ve svém Věstníku z roku 1931.
Alois Hudec se narodil 12. července 1908 v Račicích, kde strávil celé své mládí. Pocházel z devíti dětí. Studoval měšťanku ve Vyškově, poté se stal učněm brněnské Zbrojovky.
V Brně bydlel u bratra, ale na víkendy jezdil domů. A na svůj domov nezapomněl, ani když Račice opustil a přestěhoval se do Prahy, kde strávil druhou polovinu života. Zemřel roku 1997.
Ani Račičtí ho nevymazali z mysli. Na důkaz toho mu 28. října 1992 odkryli pamětní desku. „Odhalila ji jeho mladší kolegyně Věra Čáslavská a Alois Hudec byl aktu přítomný. Při obci byla rovněž vydaná pamětní knížka ke sto letům jeho narození," uvádí starosta Račič-Pístovic Lubomír Pospíšil.
close
zoom_in
Podle něj byl Hudec nesmírně houževnatý člověk, skromný a pracovitý. „Račice měl velice rád, stejně jako každý, kdo prožil v daném místě dětství, kde měl pochované oba rodiče a kde žili jeho sourozenci. V obci žijí ještě jeho synovci a neteře. Na rodáka vzpomíná nejen celá obec, ale celé široké okolí a jsme na něj právem hrdí," říká starosta Pospíšil.
Jeho slova potvrzuje i tamní spisovatelka Dagmar Stryjová, která o Hudcovi vydala výše zmíněnou publikaci s názvem Alois Hudec, račický olympijský vítěz. „Osobně jsem ho neznala. V životě jsem se s ním setkala pouze jedenkrát, když mu byla u nás v Račicích odhalovaná pamětní deska. I v tak pokročilém věku na mě působil přesně tak, jak jsem ho zpodobnila ve své knize dle vyprávění jeho bratrů, příbuzných a starých račických občanů, kteří ho znali. Drobný, velmi skromný a milý starý pán," popisuje Stryjová.
Zůstal stejný
I přes závratné úspěchy, kterých v životě dosáhl, zůstal podle ní takový, jak ho vychovali jeho rodiče a k čemu ho v dětství a mládí vedl i jeho nejstarší bratr Antonín. „Věrný ideálům Sokola, své vlasti, Moravě a především pak rodné vesničce, na kterou nikdy nezapomněl, i když druhou polovinu svého života prožil v Praze," uzavírá Stryjová.
MARTINA HAŠKOVÁ
