V okresním městě žil osm let. „Otec mu zemřel, když byl ještě malý, proto se přestěhoval do Brna, kde se ho ujali příbuzní,“ uvedla historička vyškovského muzea Renata Kotulánová.

Přestože měl šest sourozenců, už jako dítě byl majetkově zajištěný. „Jeho otec zastával ve Vyškově funkci vrchního zámeckého správce. V tehdejší době byl významnou a vlivnou vyškovskou postavou,“ vysvětlila.

V Brně dokončil Ondřej Zelinka gymnázium a vystudoval filozofii. V roce 1821, ve svých devatenácti letech, pak odešel na vídeňskou univerzitu, kde vystudoval práva.

Potom už jeho kariéra jenom strmě stoupala. Podle Constantina von Wurzbacha, který se literárně věnoval i Zelinkovi, se Vyškovan seznámil s tehdejším prezidentem nejvyššího soudního dvora hrabětem Ludvíkem Taaffem. Poté spravoval několik panství u Vídně a při epidemii cholery Zelinka pracoval ve funkci zdravotního komisaře.

Ve čtyřiceti devíti letech se stal místostarostou, za krátký čas starostou města Vídně. „Vídeňané jej hodně uctívali,“ zmínil vyškovský historik Radek Mikulka. Ve Vídni má Zelinka i pomník.

RAKOUSKO SE NENOSILO

Když v roce 1868 zemřel, své peníze v závěti odkázal Nadaci chudého studenta, kterou založil. „Ta rozdělovala peníze mezi studenty z Vídně i Vyškova, takže on na Vyškov nikdy nezapomněl,“ řekla Kotulánová.

Zato Vyškované na něj ano. „Možná je to tím, že je spojen s habsburským Rakouskem, a to se tehdy moc nenosilo,“ uvažoval Mikulka. Podle něj o Zelinkovi ví jen okruh zasvěcenců. „Jak se říká, doma není nikdo prorokem,“ uzavřel.

ADÉLA JELÍNKOVÁ