Poslední odpočinek tak šlechtic nakonec přece jen nalezne v rodinné hrobce u bohdalického kostela. „Můžeme si být takřka na sto procent jistí, že vyzvednuté ostatky skutečně patří doktoru Mannerovi. Pochopitelně bude ještě následovat jejich přezkoumání. Naším cílem je napravit historickou nespravedlnost, jelikož doktor Manner skončil po válce v pracovním táboře s funkcionáři NSDAP. A také tam zemřel," sdělil předseda sdružení Manner Jiří Novotný.

Šikanovali ho

Svému osudu se nejspíš šlechtic mohl vyhnout. „I když ho k tomu koncem války vyzývali, nechtěl utéct před Rudou armádou. Nedal ani na svého bratra, který prchl do Rakouska. Věřil, že všechno nakonec dobře dopadne, dokonce se ještě roku 1944 oženil. Nejsem znalec jeho života, ale prý to byl člověk vysokého vzrůstu a veselé povahy: žoviální muž, který si uměl dopřát," popsal s úsměvem Novotný.

Jak připomněla autorka několika historických publikací o Bohdalicích Dagmar Martinková, Wolfgang byl prostřední ze tří bratrů poslední generace Mannerů. „Mladší spáchal sebevraždu v roce 1912 a starší zemřel v Rakousku roku 1978. Nikdo z nich už neuměl česky, a to se asi i promítlo na událostech v pětačtyřicátém roce. Wolfgang byl jakožto německy mluvící a rakouského původu nucený odejít do pracovního tábora ve Vyškově, kde trpěl šikanou a bitím, v následku čehož pravděpodobně zemřel," popsala Martinková.

Bohdalický zámek následně obsadili vojáci Rudé armády, kteří ho před odchodem vyrabovali. „A co nestihli, to dokonali někteří obyvatelé vesnice," dodala.

Pátrání po ostatcích začalo asi před třemi lety. „Tehdy mě navštívila dcera někdejšího zámeckého zahradníka Marie Kramárová s tím, že její otec spolu s tehdejším hrobníkem na hřbitově doktora Mannera ukládali. Wolfgangově matce, která zemřela záhy nato, tehdy slíbili, že ho, jakmile to půjde, nechají exhumovat a uložit do rodinné hrobky," vylíčil správce vyškovského hřbitova Jiří Lelek.

Pohřbít Mannera přímo do hrobky tehdy panující okolnosti nedovolovaly. „Pánové nechtěli dopustit, aby doktor skončil v hromadném hrobě s nacisty, a tak ho na hřbitově zakopali tajně v noci. Ani nadcházející léta ale úřady exhumaci nedovolily a nedařilo se ani po revoluci. Úkol zajistit to tedy přešel na paní Kramárovou, která se dověděla o našem sdružení, a nám společně s panem Lelkem se podařilo věc dotáhnout do konce," doplnil Novotný.

Najít správné místo ale byla skoro detektivní práce. Správci hřbitova se ho však z dostupných dokumentů a hřbitovních knih podařilo zjistit. Protože věděl, že doktor byl uložený v plechové rakvi, pomohl i přístroj na detekci kovu.

Po nezbytných povoleních přišly na řadu lopaty. „V místě ale nyní roste korkovník, takže kopání nebylo jednoduché. Hrobníci odvedli skvělou práci," vyzdvihl Lelek. Pracovat se začalo v devět hodin ráno, po poledni už byla na povrchu spousta kosterních pozůstatků. Díky tabulkám od antropologů na výpočet výšky člověka se podle délky kosti dalo bezpečně poznat, které patří vysokému šlechtici. Ostatní, včetně několika dětských koster, přišly zpátky do výkopu.

K jistotě ohledně totožnosti pozůstatků přispěly také zbytky plechové rakve okolo nich. Ty nicméně pravděpodobně způsobily i to, že se jich nedochovalo mnoho. „Na tom, kolik se toho dochová, se velkou měrou podílí způsob uložení. A v takové cínové rakvi se drží mnohem větší vlhkost než v okolí," podotkla vyškovská archeoložka Blanka Mikulková.

Na den přesně

Krátce před druhou hodinou hrobníci ze země vyzdvihli i pravděpodobnou lebku Wolfganga Mannera. Brzy nato práce skončily. K mírnému zklamání přítomných se nenašly žádné páteřní obratle ani například spodní čelist. „O úspěch se ale každopádně jedná. Naším cílem je teď zajistit Wolfgangu Mannerovi důstojný pohřeb, který by se měl konat 24. ledna 2016 v pět hodin odpoledne. Přesně v tu dobu totiž šlechtic zemřel. Rod Mannerů si určitě takovou důstojnou tečku zaslouží," zdůraznil Novotný.

S tím jednoznačně souhlasí i bohdalický kněz Jan Hanák. „Je to také otázka smíření a definitivního ukončení války v nitru člověka. Mannerové se během války rozhodně ničím neprovinili, naopak jejich rod přinesl kraji v minulosti mnoho dobrého. Je s podivem, jak s nimi později někteří nakládali," poukázal farář.