Kostelka vyrůstal ve Vyškově. Jeho otec byl náčelník Orla. Se začátkem německé okupace nastaly pro rodinu poprvé temné časy. Kostelkova otce nacisté uvěznili. „Měl být popraven. Smrti ve Vratislavi unikl jen díky tomu, že se blížila fronta,“ popisuje. Válka skončila, otec se vrátil domů.

Další velké trápení mělo ještě přijít. Začalo únorovým převratem v roce 1948. Mimo jiné kvůli kontaktu s lidoveckým akademikem Bohdanem Chudobou Státní bezpečnost zatkla v roce 1949 nejdřív Kostelkova otce. „Nejstarší bratr, který se s ním stýkal, mohl utéct, ale neudělal to. Řekl, že v tom tátu samotného nenechá. Na druhý den si přišli i pro něho,“ vzpomíná Kostelka. Později komunisté zatkli i matku. „Celá rodina se sešla pohromadě až v roce 1960,“ říká muž.

On po službě u pomocných technických praporů pracoval v traktorové stanici ve Vyškově. Když poznal manželku, přestěhoval se do Brna. Tam prožil i politické uvolnění v roce 1968. „V červnu se do diecéze z internace vrátil biskup Karel Skoupý. Byl jsem u toho. V červenci pak Skoupého navštívili zástupci Orla, mezi nimi i můj otec,“ vzpomíná Kostelka.

Jsou tady vojáci!

Ve středu jednadvacátého srpna 1968 šel jako každý den brzy ráno do práce. Tehdy byl zaměstnaný v Závodech těžkého strojírenství v brněnských Heršpicích. „Už od rána jsem v práci slyšel přistávat letadla na letišti v Tuřanech. Dílna, ve které jsem pracoval, byla hned za vrátnicí a šatnami. Asi o půl šesté jsme se s kolegy převlékli do montérek. A pak najednou vešel vrátný, korpulentní pán, který za opaskem nosíval pistoli. Zakřičel, že jsou tady vojáci,“ popisuje Kostelka.

Spolu s kolegy šli ven a postavili se do řady ke vchodu. „Středem ulice jela kolona vojenských aut i s děly. Po obou stranách kolony postupovali vojáci se samopaly. Přískokem, chránili kolonu. Ještě štěstí, že vrátný s pistolí ven nevyšel, mohli po nás začít střílet,“ říká pamětník. V závodě se poté už nepracovalo, nastal chaos. Kolem poledne přišel Kostelka domů, tehdy s rodinou bydlel v brněnské Rooseveltově ulici. „Město už bylo plné vojáků, obsadili strategická místa, třeba i budovu soudu kousek od našeho domova,“ vypráví muž.

Odpoledne se vypravil na stavbu nových domů v Horní ulici. Když se odtud večer vracel, dojel linkou tramvaje k Červenému kostelu. „Odtud jsem šel pěšky přes Moravské náměstí, kolem kostela svatého Tomáše. Chtěl jsem projít průchodem v Místodržitelském paláci. Na náměstí byly hlídky. Tvořili je tři až čtyři lidé, byli mezi nimi okupační vojáci, ale i milicionáři. Když jsem se legitimoval a vysvětlil, že jdu domů, pustili mě. Za mnou šli tři mladší kluci. Nevím, co udělali, ale když jsem se otočil, viděl jsem, jak je hlídka mlátí,“ zakončuje své vzpomínání Kostelka.

Chtěl studovat, nedovolili mu to

Božetěch Kostelka odmaturoval v roce 1950. Na vysokou školu se pokoušel dostat třikrát, ani jednou ho z politických důvodů nepřijali. „Hlásil jsem se na lesnickou, pak na stavební školu. Jako voják jsem sloužil v dolech v Ostravě, tak jsem chtěl jít alespoň na báňskou. Ale ani to mi nedovolili,“ říká muž.

Domy stavěli pod dozorem kanonů

Mezi Červeným kopcem a brněnským ústředním hřbitovem se nachází bývalá Kohnova cihelna. V její části začalo v roce 1968 několik brněnských závodů svépomocí stavět bytové domy. Na stavbu chodil pracovat také Božetěch Kostelka. „Když začala srpnová okupace, vojáci s děly se usídlili nahoře nad krematoriem. Takže jsme na stavbě pracovali pod dozorem kanonů. Jediné štěstí bylo, že je měli vojáci v zákopech a tak je nemohli namířit přímo na nás,“ vypráví nyní sedmaosmdesátiletý pamětník.

U sprch se postavil vojákům do cesty

Když v roce 1968 přijely do Brna sovětské tanky, vojáci se usídlili i poblíž Kohnovy cihelny na Starém Brně. „Byly v ní sprchy. Vojáci do nich chtěli jít, ale muž, který se o umývárny staral, je tam nepustil. Stoupl si do dveří a řekl, ať ho třeba zastřelí, ale dál nepůjdou,“ vypráví Božetěch Kostelka.

Božetěch Kostelka

• Narodil se v lednu 1931 v Brně, vyrůstal ve Vyškově.

• Jeho rodiče a staršího bratra komunisté zavřeli.

• Po maturitě mu komunisté nedovolili dál studovat.

• Po vojenské službě pracoval nejdříve vtraktorové staniciveVyškově, poté v Závodech těžkého strojírenství v Heršpicích.