„Je to akce, která má desetiletou tradici. Pořádá ji místní Sokol. Ženy se sejdou a pobaví s přihlížejícími. Lidé se častěji setkávají, vznikají tak nová přátelství,“ pochvaluje si zastupitel Pavel Mezuláník.

Na počátku byla chuť žen si zatančit, zazpívat, poslechnout si dechovku, veselit se ale i zájem o kroje. „Muži se účastní prvních hodů, které bývají dříve, na Aloise. Tehdy ale chodí svobodní kluci a děvčata, případně manželské páry. Ostatní muži neměli zájem. Děláme si proto vlastní hody,“ vysvětluje jedna ze stárek Miloslava Prosová.

Hodové právo od starosty převezmou ženy a jdou samy vesnicí vdoprovodu muzikantů. Občas se zastaví, tančí spolu a zpívají. Někdy vyzvou k tanci i pány, které potkají. Několik mužů, kteří je doprovází cestou, nabízí lidem víno.

Tím program nekončí. „Čeká nás ještě večerní zábava. Stárky budou mít v devět hodin na sále nástup. Zábava trvá až do rána. Při ní o půlnoci vrátíme starostovi právo, aby ho nechal u sebe do příštích hodů,“ popisuje program stárka Jitka Brtníková.

Po celou dobu musí ženy hodové právo bedlivě hlídat. Kdyby jim ho například někdo ze sousední vesnice ukradl, za vrácení by uchvatitelům něco musely dát. „Tím, že ho máme, získáváme od starosty právo se veselit, ale také možnost požádat každého muže vobci, aby námi tančil, když si pro něj přijdeme. Jinak kdybych neměla kroj a byla bez práva, pro chlapa bych nešla,“ říká s úsměvem Prosová.