Za Matouškovou všude běhá ochočená čtyřměsíční sněhobílá ochočená ovečka Klára. Chovatelka ji bere také na procházky po vesnici. Nejen po Starých Hvězdlicích, kde žijí, ale třeba rovněž do sousedních Nových Hvězdlic a někdy taky až do nedalekých Kozlan.

Klára i většina z pětadvaceti Matouškových ovcí, je potomkem berana, který měl kdysi skončit na pekáči. „Koupili jsme si jehně na maso. Jenže jsme ho nakonec nedokázali zabít. A tak jsme koupili beránkovi kamarádku a stali se z nás chovatelé ovcí,“ vysvětluje Matoušková.

O ovečky je veliký zájem. Kupodivu ani ne kvůli masu, ale spíš pro spásání travnatých ploch. O vlnu prý ale zájem není. „Stříháme proto jen jednou za dva, tři roky, teprve, až je to skutečně nutné. Vlnu potom spálíme,“ svěřuje se Matoušková.

Protože je letos hodně teplé jaro, čeká ovce stříhání co nejdřív. Potom se ze svého zimního stanoviště ve Hvězdlicích Bibi, Bělka, Ouško, Flíček i ostatní přesunou na pastvinu do Kozlan. „Kvůli krmení jsme měli trochu potíže s lidmi. Ovce se dokáží pořádně hlasitým bečením vyžadovat jídla. Někteří si proto domýšleli, že je trápíme hladem. Ale ovečky jsou v dobré kondici. Máme je přece na chov, ne na výkrm, takže není dobré je překrmovat,“ trvá na svém Matoušková, která se považuje za velkou milovnici zvířat.

Eleonora Matoušková pochází z Brna, ale kvůli své zálibě se přestěhovala na vesnici a pracuje na plný úvazek ve hvězdlickém zemědělském družstvu.

Její dům je plný zvířat. Chová perské kočky, které od té doby, co jí někdo údajně ukradl výstavního kocoura, drží úzkostlivě doma. Vlastní také několik psů, od šestnáctiletého srnčího ratlíka až po devadesátikilogramové středoasijské pastevecké psy. Ve chlívku ji teď přibyla dokonce jalovička Sněženka, kterou si vzala domů z družstva na přeléčení.

Často se u ní střídají také zaběhnutá zvířata. „Vždycky domů dotáhnu nějakého ubožáčka, vypiplám ho, prostě mi to nedá. Tahle záliba mě sice stojí hodně peněz, ale pak ho s těžkým srdcem musím předat zase někomu jinému. U nás už pro nějaké další zvířecí miláčky prostě není místo,“ říká Matoušková.

Se psy má dlouholeté zkušenosti. Věnuje se také jejich stříhání. „Jezdí za mnou lidé ze širokého okolí. Dovedu si totiž poradit se zvířaty, která jsou agresivní, a jiní střihači se jich ujmout nechtějí,“ tvrdí Matoušková.

Život s tolika zvířaty a s nepříliš naditou peněženkou není lehký. Matoušková s partnerem žijí v domku, který není zrovna výstavní. Okna zabedněná papundeklem, aby štěkot psů nerušil okolojdoucí. Provizorní vrata, celkově nepříliš vzhledný dům.

„Dlouho jsme se dohadovali o stavební povolení. Letos začneme konečně opravovat. Materiál už máme. Do podzimku bychom s domkem měli pohnout,“ plánuje nadšená chovatelka.