„Z té euforie vyplynulo, že musíme něco dělat a aktivizovat i další občany,“ vysvětluje Jiřina Nehybová, která také spoluzakládala Občanské fórum v Židenicích. Neslo název Občanské fórum Svatoplukova podle místa setkávání – ve sklepní klubovně na Svatoplukově ulici.

Brněnští volejbalisté se radují po vítězném míči.
Úspěšný restart. Volejbal Brno předvedl kvalitu na servisu a zdolal Zlín

Zhroucení komunistického režimu ji nepřekvapilo, od mládí se pohybovala v disentu, do kterého se v Brně na konci 80. let zapojovalo více mladých lidí. Narodila se v roce 1961 v Uherském Hradišti v rodině, které komunisté po únoru 1948 zabavili majetek. Kvůli tzv. buržoazního původu nemohla studovat uměleckou školu. Při návštěvách tety v Dolních Kounicích se seznámila s mladými lidmi, kteří organizovali neoficiální kulturní akce – čtení samizdatové literatury, výstavy či koncerty. Tyto akce končily v 70. letech policejními zátahy se psy, mlácením pendreky a perzekucí účastníků v zaměstnáních a školách.

Na jednom undergroundovém koncertě se seznámila se svým manželem Romanem Nehybou, s nímž se v roce 1979 přestěhovala do Brna a společně začali tisknout samizdaty na cyklostylovacím stroji – knihy Václava Havla, Milana Uhdeho, Pavla Tigrida, Milana Kundery, Jana Pelce, ale také Infochy, tedy informační bulletiny Charty 77. Nejprve na Veveří, po smrti manžela v roce 1988 pokračovala v tisku v domku v Židenicích, v těsné blízkosti bydliště manželů Broni a Jiřího Müllerových, kteří patřili mezi nejvýraznější brněnské disidenty. Ve dvorním traktu si zřídila dílnu, kde tiskla vlastní samizdat či knihy z edice Petlice.

Právě díky manželům Müllerovým přestoupila v revolučních dnech do hlavního brněnského Občanského fóra v Mečové, ve kterém se angažovali disident Jaroslav Šabata, Jan Sapák či Hana Holcnerová. Členem byl také Petr Cibulka, který se dostal z vězení díky sametové revoluce, když se 26. listopadu spojil řetěz lidských rukou z centra až k věznici v Bohunicích a lidé požadovali jeho propuštění. K jejich překvapení se tak stalo, bachaři ho nechali jít a Brňané ho na ramenou donesli na tribunu na náměstí Svobody.

V ústředí Občanského fóra dostal na starosti rozmnožování informačních materiálů a Jiřina Nehybová vzpomíná, že právě tam došlo ke sporu mezi Petrem Cibulkou a Jaroslavem Šabatou, který záhy rozdělil brněnské Občanské fórum. „Už nechrlil materiály pro místní buňky, ale více se věnoval hanění Jaroslava Šabaty. Mě zahrnul do šabatovské kliky, takže jsme se museli odklonit od hlavního Občanského fóra,“ vysvětluje Jiřina, jak vzniklo sdružení Pro Brno, za které kandidovala v komunálních volbách v roce 1990 a uspěla. V letech 1992-2000 působila v brněnském zastupitelstvu jako předsedkyně kulturní komise.

Světový den předčasně narozených dětí - brněnský hard Špilberk.
Špilberk svítí purpurově. Jako podpora nedonošených dětí. Podívejte se

Později se odstěhovala do Prahy, kde pokračovala ve svých kulturních aktivitách. V roce 2019 založila společně s Janem Malicherem ArtCentrum nad Vinohradským pivovarem, kde spravují také galerii. Kromě toho v roce 2012 založili dnes již v kulturních a společenských kruzích uznávanou Galerii Třináctka v Panské 13 v Brně.

Když se ohlíží na dobu před třiceti lety, tak ji mrzí, že se zapomíná na hrdiny, kteří nás pomáhali zbavit totality. Jejím přáním proto je, abychom si je připomínali. A koho by připomínala ona? „V Brně určitě rodinu Mullerových a hodně si vážím Hanky Holcnerové, Lenky Zogatové a Jany Soukupové, to jsou ty silné ženy, bez kterých by to nešlo.“

Vzpomínky pocházejí ze sbírky Paměť národa, kterou spravuje nezisková organizace Post Bellum a která předá v Den boje za svobodu a demokracii Ceny Paměti národa pěti osobnostem, které prokázaly výjimečnou statečnost. Sledujte 17. listopadu od 20 hodin na ČT2 nebo poslouchejte na Českém rozhlasu Plus.

Markéta Reszczyńská