Dělá to už dvacet let. Přáníčka posílá nejbližším a pravidelně i prezidentu Václavu Klausovi. Z jeho kanceláře vždycky na jeho adresu přijde děkovný dopis.
Přání vždycky odpovídá nějaké myšlence. Letos je ve tvaru korouhvičky. „V tomto roce pracuji hlavně na rekonstrukci zámku Žinkovy u Klatov, který opravuje americký investor. Mimo jiné vyrábím nové věžní korouhvičky. A to mě inspirovalo,“ vysvětluje Oldřich Bartošek.
Korouhvička vyvolala asociace, které dobře známe ze svého okolí hlavně z dob politických převratů. „Život nám mnohdy přichystá chvíle, kdy nevíme, na kterou stranu se obrátit, a rozhodování je někdy tak těžké. Ale za svým stanoviskem, ať už je jakékoliv, bychom si měli stát. Naše mínění by nemělo neustále měnit směr a nikdy bychom neměli připustit, abychom se ve svých názorech otáčeli jako korouhvička ve větru.“
Tak zní poselství Bartoškova přání do nového roku. Vymyslet každý rok nějaký smysluplný motiv pro novoroční přání se zdá být dost obtížné. „Už jenom čekám, kdy tě vůbec nic nenapadne,“ říkával prý kováři zesnulý slavkovský spisovatel Oldřich Klobas, také původem z Křenovic.
Nedočkal se. „Nápadů mám vždycky víc než dost. Ale musí to být prostě ono. Inspiraci nechávám skutečně až na poslední chvíli. Ostatně říká se, že olivový olej je nejlepší, když vzniká pod největším tlakem,“ svěřuje se umělecký kovář.
Samotná výroba pak rozhodně není snadná, jde o vrchol kovářského řemesla. „Přáníčka jsou dost malá, takže vykovat je není zrovna jednoduché. Se svým pomocníkem jich děláme pokaždé třicet. Je to práce na tři dny,“ popisuje Bartošek.
Jeho přání se leckdy i vyplní. Tak třeba Václav Klaus ještě jako ministr financí dostal péefko se zasazenou korunou, která měla vyjadřovat naději, že republika bude mít pevnou měnu. Jindy mu zase poslal truhličku, v níž se ukrýval pomyslný poklad. Ochranka s ní měla problém a ověřovala si, zda zásilka neukrývá výbušninu.
Přestože je Oldřich Bartošek členem klubu vojenské historie, má antimilitaristické smýšlení. Potvrdil to přáníčkem ve tvaru zlomeného meče pro rok 2006. Tehdy ho inspirovalo dvousté výročí slavné bitvy tří císařů u Slavkova, kvůli níž zahynuly nejen tisíce vojáků ale i civilistů z regionu, mimo jiné právě také z Křenovic.