Kromě dokumentování a pořádání vzpomínkových akcí zaměřených na Napoleonovo tažení regionem publikovala také knížku o historii vyškovské keramiky.

Učitelka českého jazyka a dějepisu, pro kterou je práce koníčkem, se představuje v dalším díle tradičního seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.

Co ve vás vlastně probudilo lásku k historii a kdy se to stalo?
Zájem o historii se ve mně probudil už v dětství, kdy mi babička vyprávěla o historických románech a mně se to strašně líbilo. Také jsem doslova hltala dědečkovo vyprávění z první světové války a jeho historky z první republiky, kdy působil u četnictva. Letos o prázdninách jsem se dokonce vydala po stopách dědečka a navštívila jsem místa na italské frontě, na kterých bojoval.

Bylo to v hodně útlém věku, měla jste už tehdy představu, že z vás bude jednou historička?
Měla jsem jiná vysněná povolání. Jako malá jsem milovala koně. Chtěla jsem být veterinářkou, později dětskou lékařkou a archeoložkou, ale nakonec jsem si vybrala právě historii a literaturu.

Postupem času jste začala historii učit a také o ní psát. Jaký je váš největší autorský počin?
Začala jsem publikovat už v době, kdy jsem skončila vysokoškolská studia, psala jsem tenkrát seriál o vyškovské keramice. Můj zájem o vyškovskou keramiku začal právě na studiích, kde jsem se snažila zmapovat její vývoj v období mezi válkami. Tenkrát byla velká snaha v městě keramiku obnovit, měla tu vzniknout keramická dílna a dokonce keramická škola. Nakonec jsem o historii vyškovské keramiky vydala knížku, aby se o ní dozvěděli i mladí lidé.

Hodně se angažujete při rekonstrukcích napoleonských válek. Psala jeste někdy i o téhle části vyškovské historie?
Samozřejmě píšu i články týkající se vzpomínkových akcí zaměřených na bitvu u Slavkova. Před šesti lety jsem přednesla svůj příspěvek na vědecké konferenci Napoleonské války a historická paměť, a z té konference pak vzešel sborník, který vydala Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. V něm mi vyšel příspěvek Co vypovídají lidové písně o napoleonských válkách.

A co vypovídají?
V písních, které tehdy lidé zpívali, se dozvídáme například, jaké vojáci nosili uniformy nebo jak probíhalo verbování. V mnoha písních je potom zachycený samotný průběh těchto válek. Dozvídáme se i o tom, kudy vojska pochodovala a kam ustupovala vojska po bitvě u Slavkova. Písně toho vypovídají o válkách hodně, ale především z nich na nás dýchá smutek.

Kromě učení a psaní historických textů působíte v komunální politice jako členka jednoho z městských odborů. Proč jste kandidovala do zastupitelstva?
Myslím, že pokud člověk chce něco kritizovat, tak by se měl do veřejného života zapojit. Navíc bych řekla, že už moje aktivity mě k tomu směrují. I když je to ode mě možná trošku nečekané, mým cílem bylo také napomoci vyřešit dopravní situaci ve Vyškově. Bydlím totiž v části města, kde je dopravní situace předimenzovaná a dlouhodobě neudržitelná.

Nezanedbáváte kvůli svým aktivitám trošku rodinu?
To rozhodně ne, rodina je pro mě vždy až na prvním místě. Všechny své aktivity pojím tak, abych svou rodinu o nic neošidila. Naopak mi maminka říkává, abych všechny stále nerozmazlovala svými dobrotami.

Vaření je umění stejně jako učení. Máte nějaký speciální recept, jak vzbudit v žácích cit pro historii?
Studenti mají při našich akcích díky programu Oživlá historie možnost zakusit něco z vyškovské minulosti. Díky tomuto programu se účastní nejen akcí k napoleonským válkám, ale také například vyškovské muzejní noci. Právě touto zajímavou a zábavnou formou se je snažím oslovovat.

Kromě ostatních aktivit ráda cestujete. Jezdíte načerpat nové poznatky, nebo znáte historii navštěvovaných míst předem?
Ráda o místech, kam jedu, něco vím už dopředu. A protože jsem člověk, který má bujnou fantazii, tak si na těch místech pak představuji, jak probíhaly některé události a jak těmi místy kráčely slavné historické osobnosti. Člověk pak najednou vidí i to nejobyčejnější místo úplně jinak.

Máte ambice zkusit v životě ještě jinou profesi než vyučování?
Moje generace má v dnešní době důchod zatím v nedohlednu, takže s tím musím také při úvahách o budoucnosti počítat. Člověk nikdy neví, co ho potká, mým prvořadým zájmem je ale rodina, takže neplánuji nějaké neuvážené odchody.