„Za první čtvrtletí letošního roku vyškovské kontaktní pracoviště zaměstnavatelům poskytlo příspěvek na podporu zaměstnávání zdravotně postižených na chráněném pracovním místě v celkové částce dosahující téměř tří milionů pěti set sedmdesáti tisíc korun," vyčíslila ředitelka vyškovského úřadu práce Jaroslava Šmejkalová.

Úřad může poskytnout zaměstnavateli na jednoho zdravotně postiženého příspěvek až ve výši deseti tisíc korun měsíčně po dobu tři čtvrtě roku na úhradu mzdy.

Podle ní instituce spolupracuje s víc než desítkou podniků, které handicapované uchazeče přijímají. „Na Vyškovsku spolupracujeme se čtrnácti takovými firmami. Pracovní místa pro zdravotně postižené vznikají přímo úměrně s možností zaměstnavatele upravit provozní podmínky k zaměstnávání těchto lidí. Nejčastěji jim umožňují vykonávat profese, jako je strážný, pomocný úklidový a administrativní pracovník," vyjmenovala Šmejkalová.

Mezi společnosti, které handicapovaným na Vyškovsku dávají práci, patří podle zjištění Vyškovského deníku Rovnost například bezpečnostní agentura Agen-ce. „Ze všech našich zaměstnanců je celých osmdesát procent zdravotně znevýhodněných. Nejčastěji pracují jako strážní. Nemůžeme však přijmout třeba vozíčkáře, je totiž nutné, aby byli schopní dělat obchůzky. Proto se u nás uplatní spíš lidé, kteří mají například problémy s páteří nebo klouby. Podle jejich požadavků a potřeb jim umožňujeme pracovat i na zkrácené úvazky, tedy na šest nebo čtyři hodiny denně," informoval majitel agentury Vladimír Cézar.

Přestože se sháněním zaměstnání svým klientům nepomáhají, o jejich útrapách vědí třeba v organizaci Paprsek, která s handicapovanými pracuje. „Chtěli jsme se službami spojenými s hledáním práce pro klienty zabývat, dokonce jsme měli vypracovaný projekt. Evropskou unií to ale neprošlo," vysvětlila statutární zástupkyně Paprsku Jaroslava Bednářová.

Těch, kteří by chtěli pracovat, je podle ní hodně. „Znám třeba dívku, která žije s přítelem. Oba jsou handicapovaní a práci už shání velice dlouho. Jejich příjmy jsou na hranici minima. Proto, aby vyžili, musí bydlet u rodičů. Obě ruce mají zdravé, a přesto je nikdo nezaměstná," povzdechla si Bednářová.

Hlavním kamenem úrazu je podle všeho hlavně pracovní doba. „Než vozíčkář vstane z postele a nachystá se, nějaký čas to zabere. Pokud by chodil už na ranní směnu na šestou hodinu, musel by vstávat velice brzy. Proto je pro zdravotně postižené ideální práce z domu. Té ale není moc, je těžké se k ní dostat," naznačila Bednářová.