Z kola nesesednou, místy jsou podle chodců navíc nebezpeční. „Přiznávám, že po chodnících jezdím. Když to jde, využiji cyklostezku, ale jinak jedu raději po chodníku než po silnici. Je to bezpečnější. Uznávám, že to může některým chodcům vadit, když kolem nich projíždím. Nejsem ale zdaleka jediná, kdo tak jezdí, a asi s tím jen tak neskončím," svěřila se Vyškovanka, která vědoma si toho, že se dopouští přestupku, nechtěla být jmenovaná.

Tichá tolerance

Podle ní ji ovšem žádný strážník ještě nikdy nezastavil. „Vím, že mi hrozí pokuta, ale moc se tím nenervuji. Přece jen, když si beru kolo, chci být někde rychle. A to dost dobře nejde, kdybych z něj musela co chvíli slézat," dodala.

Právě z takového přístupu je ale rozčílená Vyškovanka Zuzana Navrátilová. „Cyklisté si jezdí, kde chtějí. Kolikrát je nebezpečné jít třeba s malým dítětem po chodníku. Velmi často nás předjíždějí jen na několik centimetrů. Celé se to nějak tiše toleruje. V jiných městech jsem to až v takové míře nezažila," kroutila hlavou Navrátilová.

Už několikrát se vyjíždějícího cyklisty lekla například na sjezdu okolo knihovny. „Chodník se zatáčkou vede z kopce, cyklisté po něm uhánějí jak po nějaké rychlostní dráze," zmínila Navrátilová.

Reakce Vyškovanů jsou podle průzkumu Vyškovského deníku Rovnost shodné: Problém by mohlo vyřešit častější pokutování cyklistů městskou policií. Mezi milovníky kol by se hrozba rozšířila a mnozí by se snad chovali jinak.

Podle šéfa vyškovských strážníků se jeho kolegové na problematické lokality zaměřují dostatečně. „Buď se neukázněným cyklistům věnujeme při pochůzkách, nebo pokud to situace vyžaduje, chodíme si na některá místa v určité časy stoupnout. Stává se ale, že hlavně mladí, pokud vidí strážníka, z kola slezou," podotkl Sedláček.

Kontrolují například chodník, který vede okolo Prioru k soudu nebo průchod mezi Dobrovského ulicí a Masarykovým náměstím. „Ve městě jsou úzké lokality a může dojít ke sražení chodce. Například ale v pěší zóně v Dobrovského ulici je jízda cyklistů povolená, stejně jako v zóně s dopravním omezením, kterou je Masarykovo náměstí. Tam může v podstatě každý a protiprávního jednání se nedopouští," připomněl Sedláček.

Vyškovan Lubomír Koukal má na věc jiný názor. „Cyklisté jako takoví mi nevadí. Ale měli by využívat ty trasy, které jsou pro ně určené. Jednou jsem zažil, když si nějaký mladík dělal z chodců v podstatě kužely. Kličkoval mezi nimi a příjemné to nikomu rozhodně nebylo," vzpomínal muž.

Dalším místem, kde cyklisté nejenže nedbají na dodržování pravidel, ale zároveň zcela ignorují dopravní značku, je podchod pod průtahem u Knihovny Karla Dvořáčka. Přestože cedule jasně říká Cyklisto, sesedni z kola, stačilo redakci Vyškovského deníku Rovnost v místě pět minut cyklisty pozorovat. Z kola nesesedl ani jeden.

Podchodem jich projelo a pokračovalo dál hned šest. „Víme o tom, že to opravdu podstatná většina cyklistů nedodržuje, ale je otázkou, jestli to, že nesesednou, skutečně bezpečnost ohrožuje," ptal se Sedláček.

Podle něj totiž lokalita rizikovou není. „Značka je v místě umístěná zejména proto, že končí stezka pro cyklisty a na žádnou nenavazuje," zmínil.

S výchovou cyklistů nepomáhá jen dohled strážníků. Už od útlého dětství se děti dozvídají o bezpečné jízdě i třeba v dopravní výchově Domu dětí a mládeže ve Vyškově, kterou vede Petra Daňková. „Učíme je samozřejmě i to, že se po chodnících nejezdí. Na druhou stranu sama jsem zastánkyní toho, aby když se nabízí jen rušná silnice, jako je třeba padesátka v Nesovicích, raději jely po chodníku. Samozřejmě musí dávat pozor na chodce, případně sesednout z kola," řekla Daňková.