Policista, kterému patří další díl seriálu Osobnost Vyškovska a kterého kolegové vnímají jako člověka, který dokáže velmi dobře vyhodnotit jakoukoliv situaci, totiž loni v březnu společně s kolegou pronásledoval až do Studnic nebezpečného ozbrojeného pachatele.

Šlo o muže, na kterého byl v té době vydaný příkaz k zadržení státním zástupcem z Českých Budějovic a který unikl i zásahové jednotce…

Přesně tak. Byl totiž stíhaný i pro pokus vraždy policisty a majetkovou trestnou činnost. Z vysílačky jsme s kolegou věděli, že se někde v okolí pohybuje auto, v němž má ozbrojený muž být. Uviděli jsme ho v Podomí.

Jak jste zareagovali?

Čekal jsem na něj s kolegou Radovanem Daněčkem v zaparkovaném služebním autě v neprůstřelných vestách v zastrčené uličce. Že nám přijede z druhé strany přímo za záda, s tím jsme nepočítali. Řidič si nás všiml, objel nás, a jak viděl, že se rozjíždím za ním, tak začal ujíždět vysokou rychlostí. Měl výkonné auto Audi A6 Allroad. My jsme byli ve služební Škodě Octavii. Přesto se nám dařilo nepustit ho z dohledu.

To asi nebyla moc bezpečná jízda, že?

Řidič jel velmi rychle a nezpomalil ani v obcích, kterými jsme projížděli. Tedy přes Podomí, Senetářov, Lipovec, Kulířov a Studnice. Ve Studnicích jsme viděli, že pronásledované auto vjelo do uličky ke hřišti, kde se nám ho podařilo nadjet a zablokovat v protisměru. Řidič před námi ale sjel do pole a snažil se i přes rozblácený terén pokračovat v jízdě. S náhonem na všechna čtyři kola si byl vědomý toho, že by nám ještě mohl ujet. Přesto v rozbláceném terénu viditelně zpomalil.

Jak akce pokračovala?

To už jsme byli z našeho auta venku se zbraněmi v rukou a utíkali za ním. Začali jsme muže vyzývat, aby zastavil. Ten však nereagoval na výzvy, ani na varovný výstřel.

Přesto jste to ale nevzdali…

Věděl jsem, že pachatel se jen tak nevzdá. Proto jsem použil služební zbraň a několikrát na auto vystřelil.

Je mi jasné, že to byly vteřiny rozhodování. Střelba pak už pachatele zastavila?

Ano, teprve po střelbě řidič zastavil a vypnul motor. Zůstal však sedět za volantem. Otevřel jsem tedy dveře auta, mířil dál zbraní a opět jsem řidiče vyzval, aby vystoupil. Až nyní poslechl, vystoupil a já mu nasadil pouta.

Honička autem, střelba. Neměl jste strach, že se někdo zraní?

Cestu jsem naštěstí dobře znal, ale řídit nadoraz v zapnuté neprůstřelné vestě, to bylo něco. Ale i tak jsme se maximálně snažili, aby se nám nic nestalo. Jinak se střelbou jsme ani nepočítali. A dopadlo to naštěstí dobře, nikdo zraněný nebyl.

Muže jste zadrželi. Co bylo dál?

Pak se na místo sjelo dalších několik policejních hlídek, které věděly o honičce a které se nám snažily pomoct se zadržením, dále kolegové z kriminálky a z inspekce. Po zadokumentování místa a auta jsme zadrženého muže převezli do policejní cely.

Jak dlouho pracujete u policie?

Už dvacet let. Nastoupil jsem 1. září 1992. Po celou dobu sloužím na obvodním oddělení ve Vyškově.

Jak vás policejní práce baví?

Setkáme se při ní s mnoha různými lidmi a jejich povahami, poznáme při ní smutné, ale i veselé věci, což je zajímavé. Nikdy nevíme, do čeho se dostaneme a jak to pak dopadne. Kdyby se mi tato práce nelíbila, nebyl bych u ní už dvacet let.

Máte za sebou nějaké podobné zákroky? Můžete některý z nich přiblížit?

Několik podobných situací už bylo, párkrát se střílelo a dobře to dopadlo, což je hlavní. Vzpomínám si na vlakové nádraží v Lulči, kde jsme brzy ráno, ještě za tmy, pátrali po pachatelích vloupání do nedaleké hospody. Měli jsme štěstí, protože v místě čekali na vlak na Brno. Okamžitě po našem spatření začali utíkat přes koleje do pole, kdy jsem použil několik varovných výstřelů, a jednoho ze zlodějů se nám podařilo zadržet. Jinak i pronásledování aut, naštěstí bez střílení, bylo docela dost. Většinou se ale jedná o opilé řidiče, kteří pak ve zmatku chtějí ujet hlídce, převážně to ale končí jejich dopadením. Takže takto řídit nedoporučuji, a hlavně to můžou odnést ti nevinní, což je zákon schválnosti.

Policista potřebuje mít dobrou fyzičku. Jak si ji vylepšujete?

I když už mám své roky, snažím se chodit v létě na kolo, v zimě pak na lyže, navštěvuji také posilovnu.

Myslíte si, že Vyškov je bezpečné město? Když se podíváte na období, kdy jste začínal jako policista, a na současnost, v čem je rozdíl?

Vyškov je docela klidné město, i když jsou dny, kdy se opravdu nezastavíme. S bezpečností nám hodně pomůže Městská policie, se kterou dobře spolupracujeme. Myslím si, že jsou na tom jiná města s kriminalitou hůř. Přesto mladí, a je jich čím dál víc, mají dnes velké nároky a potřeby, na které shánějí peníze různým nekalým způsobem, proto nepohrdnou třeba prodejem drog a krádežemi.

Jak se u lidí změnilo vnímání policejní uniformy?

Hlavní rozdíl v policejní práci teď a dřív je právě v chybějícím respektu k policistům. Dřív, když jsem začínal, by si nikdo nedovolil policistovi vulgárně nadávat. A když si to přece jen někdo dovolil, dost toho pak litoval a pamatoval na to i zákon. Dnes je to poměrně běžné, lidé si na nás víc troufnou. Vědí, že za to v nejhorším případě takový nevychovanec dostane pokutu u komise.

Marek Jurůj

• je mu 39 let

• je ženatý, má dceru Aničku

• vystudoval Střední strojnickou průmyslovku v Jedovnicích

• od roku 1992 pracuje jako policista Obvodního oddělení policie Vyškov

• mezi jeho záliby patří především motorky

IVA ŠEBKOVÁ